Máme doma tichou domácnost, od úterního večera nemluvím na ni a ona na mě, vyhýbáme se vzájemnému kontaktu. Nyní hrajeme tu obligátní hru na to, kdo to vydrží déle. Já v tom teda moc dobrej nejsem, ale zlepšuju se, ale stejně mám radši pohodu, tak to snad dneska rozsekneme... Nevím jak vám, ale mě v takové situaci přijde děsně "super" být v práci co nejdéle, dokonce si i vymýšlím práci navíc a mákám jak vzteklej nad rámec běžného výkonu. Dneska ráno jsem si byl s kamarádem zahrát squash a lítalo to od té rakety jako víno. Myslím, že kdyby o pozitivních vlivech tichých domácností věděli personální menežéři, tak by je po nás možná vyžadovali.
Žena se odstěhovala na gauč do obýváku, který je spojen s kuchyní a já spím v naší ložnici. V tom je kámen úrazu, protože i když mlčíme a vyhýbáme se, tak jíst se musí. Hmm, mohl jsem si koupit bagetu, nebo něco takového, ale to je teď jedno. Znamená to však, že musím přijít na hřiště mého "nepřítele". Připadám si jako ve Vietnamu, nevím odkud to přijde, kdy to přijde, tak se snažím dělat vše rychle a efektivně. Zapečený sendvič: 3,5 minuty, sklenice vody 10s, mrkev 10s. Připadám si jako japonský mistr připravující sushi - HAI, DÓMO ARIGATÓ!! Ano, děkuji!! - večeře je hotova!
Cítím ty pohledy na mých zádech, ale když se nenápadně otočím, ve stylu nindži, tak se žena dívá samozřejmě na druhou stranu. Nejsem zde vítán! Na tváři však ani já, ani žena nedá nic znát, hotové pokerové tváře, chybí zde snad už jenom ten balík slámy, který by se prohnal naším ztichlým obývákem, v dáli by mohl hrát Charles Bronson na harmoniku.
Odcházím se svým výtvorem zpět do mého ležení. Za mnou cupitají naši dva čtyřnozí miláčci. Chvíli na mě koukají jak baštím svůj sendvič, ale když zjistí, že jim z toho dneska nic nekápne, protože mám fakt hlad, tak se vrací zpět k ženě - zrádci! :-) Využivají faktu, že žena má k dispozici celý obývák včetně kuchyně, může si tam vařit co chce a jak dlouho chce a navíc jsou tam ukryty všechny psí dobroty, celé je to tam větší a pohodlnější než ten můj kamrlík..
Dneska ráno jsem měl připravený squash. Protože už začínám senilnět, tak nevím, jestli ho žena připravila před hádkou už v úterý, nebo po hádce - pro jistotu jsem vše zkontroloval - bylo tam všechno co tam mělo být. Ráno jsem se vykradl z bytu jako Kájínek z Mírova. Škvírou ve dveřích jsem si všimnul, že jsem pozorován..."Nepřítel" ani v 6:30 nespí, i když obvykle chrní až do 8h. Když jsem se vrátil domů, abych nechal usušit zpocené věci, potkali jsme se přímo ve dveřích do obýváku. Tohle už ignorovat nemůžete, pozdravili jsme se... Chvatně jsem ukořistil banán a jablko - od úterka totiž jím zdravě..., tedy dal bych si třeba vajíčka se slaninou, ale banán a jablko musí stačit. Porušili jsme ještě jednou mlčení - PPL mi má zrovna dneska doručit zásilku a převzít to může jenom žena... Souhlasila. Děkuji.
Dneska je krásně, jaro se blíží a ke krásnému dni chmury nepatří! Ideální by bylo padnout si kolem krku, tak aby ani jeden z nás nemusel ztratit svou tvář. I když? Kašlu na ztracenou tvář, svoji ženu bezmezně miluji a pokud bude daní za společnou pohodu a její šťastný úsměv to že, povolím první tak ať! Ona mi za to stojí! .... navíc bych si po dvou dnech dal k jídlu už konečně něco jiného než zeleninu, ovoce či jogurt... :-)
A důvod našeho mlčení? To byste neuhádli, co dokáže dva dospělé lidi přivést k hádce. Naprostá blbost - skoro se to stydím říct, ale když už to píšu tak komplet. Pohádali jsme se o výpočtu úhlů, určení výšky nebo těžnice v trojúhelníku. No je tohle normální? Tak jak to bývá, se s tím poté svezly věci o kterých jsme neměli ani páru.
Doplnění z 19.3. 11:00h - se ženou jsme se usmířili, dohodli jsme se, že znalost goniometrických funkcí na náš vztah má jen omezený vliv, squash mi prý připravila ještě před hádkou a k večeři byly těstoviny, zapečené s brokolicí, sýrem a vajíčkem, mňam...
Přeji všem hezký nastávající, snad jarní, víkend...
