Jak jsem viděl Okavango, aneb něco pro zahřátí do mrazivých dnů

"Jedu si plnit své dětské sny", odpovídal jsem kamarádům, kteří se mě ptali, kam jedu. Snem, který došel svého naplnění tentokrát, byla návštěva Botswany, konkrétně delty Okavanga. Jestli existuje na světě nějaké místo, které je rájem fauny a flóry, tak delta Okavanga je žhavým kandidátem na toto ocenění. Tři dny a nezapomenutelné zážitky z pěšího a vodního safari jsou odměnou, kterou může člověk získat, pokud navštíví jedno z posledních míst v Africe, o kterém se dá říci, že je tou pravou nezkaženou divočinou.

Politika Botswany ve vztahu k ochraně přírodního bohatství je přísná a nekompromisní, což se odráží nejenom v cenách služeb (letecká doprava do Maunu - brána do Okavanga zajišťuje pouze státní letecká společnost, ceny ubytování - camp, lodge jsou velmi vysoké, turisté platí denní poplatek cca 30-35USD), ale především, a to je ta příjemnější část,  nabízí možnost navštívít skutečnou nezkaženou divočinu. Botswana tedy zvolila politiku vysokých cen, aby tak regulovala (čti omezovala masovou turistiku) množství lidí vstupujících do delty. Kromě cesty letadlem, máte možnost dostat se do Okavanga po souši, tuto cestu jsme zvolili my a návštěva Okavanga se stala jednou ze zastávek na naší cestě o státech jižní Afriky. Měl jsem to štěstí a mohl strávit 3 nezapomenutelné dny v deltě. Stalo se tak ve dnech 13-15.1. tohoto roku.

Delta Okavanga se nachází na severu Botswany u hranic s Namíbií a je jednou z největší vnitrozemních delt na světě. Plocha se odhaduje mezi 16.000 - 17.000km2. Řeka Okavango, podle které nese delta jméno, získává svoji vodu z dešťů v západních horách Angoly, kde se horské prameny a přítoky slévají do řeky Cubango, která poté protéká Namíbií regionem Kavango, aby konečně dosáhla Botswany, kde jí lidé přejmenovali na Okavango. Vody Okavanga končily po mnoho tisíc let v jezeře Makgadikgadi (nyní pánev Makgadikgadi). Díky seizmické činnosti, která přerušila tok vody do jezera Makgadikgadi, postihují nyní oblasti okolo řeky Okavango každoroční záplavy. Voda se rozlévá pomalu do savany Kalahari a vytváří tak unikátní prostředí pro faunu a flóru, známé jako Delta Okavanga.

Odpoledne před vstupem jsme ochutnali deltu z výšky cca 150m, neboť jsme absolvovali 45minutový let v Cesně nad deltou Okavanga. Noc před vstupem do delty jsme přespali v kempu Sitatunga, kousek od města Maun. Cestu do delty nám poté zajišťovali lidé z Delta Rain, kteří nás odvezli následující den k přístavišti lodí mokoro, které jsme, kromě "pěškobusu", poté používali jako dopravní prostředek po deltě a mezi ostrůvky. Kamarád fotoaparát byl se mnou a vše poctivě zaznamenával.

Potůčky a říčky se klikatí, vodní hladina se pohybuje od cca 30cm do cca 2m

Při pohledu z výšky vypadá Okavango opravdu magicky...

Příroda čaruje...

Na zemi jsou vidět cesty zvířat i loděk mokoro...

Období sucha přivádí zvířata  k jezírkům, v období dešťů jsou všude a nikde...

Dole byla zvířata, převážně hroši, sloni, žirafy, dokonce jsme viděli i tři lvice, krajina však byla magická...

Hroší jezero...

Tudy pojedeme....

Voda je průzračná, byť je zabarvená do hnědě od stonků rostlin a hlíny do níž se rozlévá...

Barva krajiny je dechberoucí...

Když se cesna pěkně nahnula mohl jsem fotografovat dolů téměř vertikálně...

Je to stále ještě realita....?

Období dešťů nabízí dostatek vody, všude...

Také v tom vidíte písmeno A...?

Meeting point :-)....

Vesnice v blízkosti Okavanga, ze které pochází mnoho pollerů (lidé ovládající jízdu na lodích mokoro)

Přístaviště lodí mokoro (dříve loď vydlabaná do kmene jednoho stromu, dnes se už vyrábí lodi plastové, které jsou téměř k nerozeznání od pravých dřevěných) cca 80% loděk je z plastu a zbytek ze dřeva...

Na loďce sedíte opravdu velmi nízko nad hladinou, nedoporučuje se strkat ruce do vody... :-)

Místa, kterými jsme projížděli, byla pokryta množstvím leknínů, tyto jsou denní a existují ještě noční...

Leknínů jsou opravdu tisíce a jsou nádherné...

Poller a jeho mokoro...

Směr i rychlost se určuje pouze odrážením bidla a také postavením pollera na mokoru...

Pollerem se může stát i žena, na mokoru se převáží úplně všechno...

Krása leknínů mě naprosto uhranula...

Kombinace s odrazem obrazu na hladině vytváří nádherné obrazce...

Cesta do kempu...

Západy slunce jsou vždy podívanou...

Pěškobus v Okavangu...

Pozorování žiraf je vždy zážitek, obzvláště, když nejste v autě a musíte se schovávat za keřem...

Hlavně je nevyplašit...

Ups... Krajta, tahle měla cca 5m...

Během období dešťů jsou zvířata všude a nikde, narazit například na slona a být od něj několik desítek metrů je tedy velké štěstí a zážitek... hlavně vždy proti větru...

Slon dokáže být pěkně agresivní, nezastaví se před ničím, jednou nám proběhl kempem v Amboseli v Keni, naštěstí jsem to zaspal :-)...

Je to majestátní obr...

Okavango je především říší ptáků...

Móda v Okavangu, krásné, ekologické a praktické...

Západ slunce na hroším jezírku, tentokrát tam nebyli...

Švédským kamarádkám na mokoru to se slušivými kloboučky seklo:-)...

Bylo se na co koukat... (poznámka pro ženu: myslím samozřejmě západ slunce)...

Může to vypadat jako kýč, ale takto to tam opravdu vypadalo...

Lekníny mě prostě bavily...

Ještě jeden západ slunce....

Na zpáteční cestě do civilizace se nám předvedl ještě tento nádherný opeřenec...

Nemohl jsem se vynadívat na tu nádheru...

Náš poller... díky za svezení....

Poslední leknín, slibuji... :-)

Tak takto jsem viděl Okavango, hodně flóry, hodně vody, nádherné a nezapomenutelné projížďky na mokoru, fantastické západy slunce, sloni, žirafy, paviáni, zebry, gazely, impaly, obrovské množství ptáků, navečer jsme slyšeli hrochy, ale už jsme museli jít zpět do kempu, tak že jsme je neviděli, zato jsme je viděli z letadla, druhá skupina lidí potkala leoparda, my viděli krajtu. Jedinou nepříjemností byly otravné mouchy a potom "koncert", který rozpoutal místní hmyz v noci - to jsem ještě nezažil, špunty do uší mi zachránily spánek - Díky Karolino a Danieli :-).