Ekonomická krize je pouze návratem k rozumné spotřebě a investicím

Nedávno jsem viděl v televizi nějakého určitě velmi chytrého pána, jak nabádá lidi, aby hlavně utráceli - to prý je ten pravý zaručený recept, jak vybřednout z ekonomické krize. Jistě, ekonomika je postavena na spotřebě, ale na podobných základech stojí i její krize, tj. na nesmyslné spotřebě, nezodpovědných investicích, nebezpečném zadlužování, korupci a přebujelém sociálním systému, který omezuje stát v jeho konkurenceschopnosti.

Pravděpodobně nejúspěšnější podnikatel naší historie, pan Tomáš Baťa pronesl v roce 1932 slova, která obzvláště dnes sedí, jak ona pověstná prdel na nočník:

Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe, to čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je pak následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující...

Tomáš Baťa to zhodnotil naprosto přesně. Klaním se jeho moudru, které je platné v každé době. Představa, že nalitím miliard korun, dolarů nebo eur firmám, které byly nezodpovědné ve své hamižné touze po zisku za každou cenu, bez schopnosti realistického uvažování, se dosáhne očekávaného obratu, je zcela mylná. Vygenerovaný dluh pouze oddálí nevyhnutelné a to je naprostý kolaps takového systému. Čím dál víc se ukazuje, že daleko důležitější, než všelijaké rádoby sofistikované systémy a množství "plzeňských" titulů před jménem, je mít na čelných místech ve firmách a vládě především lidi inteligentní s vysokým morálním kreditem a schopností vidět dál, než za hranici svého volebního období.

Vše se točí okolo peněz a jejich utrácení, a proto by se měla zásadně posílit finanční gramotnost a zodpovědnost lidí. Ne každý musí mít každý rok nutně novou plazmovou televizi, ne každý mu na ni musí půjčit. Pokud si někdo představuje, že ekonomika bude růst neustále 5% tempem, tak je to blázen. Podobně jsou na tom mnohé firmy, jejichž nerealistické firemní plány, vycházející z touhy po bonusech konkrétních manažerů, jsou důvodem, proč se ta která firma zadluží, případně hodnotí svůj nižší růst negativně, bez schopnosti vidět vše v širších souvislostech. Rozumná míra růstu, ale třeba i stagnace, nebo mírný pokles není důvodem k panice, ale naopak důvodem k zamyšlení se a k zefektivnění svého úsilí. Ostatně, pokud bude zítra růst ekonomika o 1%, další rok o  0% a za další rok ekonomika o 1% klesne, tak to neznamená nic jiného, než že na tom budeme stejně jako dnes a pravděpodobně lépe, než včera. Netřeba z toho dělat kovbojku. Někdy se prostě daří víc, někdy míň. Co by měli říkat takoví sportovci, kdyby se měli po každém poklesu formy zhroutit. Pouze politici a někteří rádoby ekonomové si zvykli na to, že ekonomika pořád poroste. Utopie!

Samotný dluh však není příčinou problémů, důležitý je jeho důvod a schopnost se se svými závazky vypořádat. V dnešní době, kdy jsou lidé masírováni (uznávám, nikdo je násilím nenutí) na každém kroku k utrácení za každou cenu, kdy jsou podporované takové nesmysly jako půjčky na vánoční dárky, dovolené a další věci, které si na dluh pořídí jenom hazardér, se nelze divit tomu, že je tolik lidí v bankrotu a počet exekucí přesáhl jeden milion. Na druhé straně však stojí ti, kteří takové investice posvěcují. Jejich chování je stejně nezodpovědné, jako chování spotřebitelů, kteří si takové věci pořídí na dluh a pak je nejsou schopni splácet.

Především rozumná spotřeba a zodpovědné investice, přehledné právo a efektivní justice, zrušení například anonymních akcií, zefektivnění výběru daní potlačením všelijakých výjimek, omezení sociálního systému, například vázáním přídavků na dítě na to, že dotyčné chodí do školy a má nějaký rozumně vymahatelný prospěch, poskytování podpory pouze těm, kteří si nejsou prokazatelně schopni pomoct sami, větší flexibilita v přijímání a vypovězení zaměstnanců, efektivní budování diplomatických a obchodních vztahů - tj. například neuzavírání některých ambasád ve světě (naprosto šílené mi přijde uzavření ambasády například v Keni, v zemi která je nezpochybnitelným lídrem a vstupní branou pro investice v celé východní Africe), nenavyšování daní podnikatelům a zaměstnancům jsou dle mého názoru možným řešením dnešního stavu a zvýšením konkurenceschopnosti naší země ve světě.