Podzimní Slovinsko část 1.

Zkouším zachytit své pocity a příhody při mých cestách za fotografováním. Tentokráte během podzimního focení ve Slovinsku od 7. do12.11.2017

Den 0.: Odjezd byl naplánován už na 8:00 z Hradce Králové. A protože žádný spoj nebyl schopen mne tam ráno dopravit, vydal jsem se na cestu už v pondělí odpoledne. Vyzbrojen, jako správný český Honza, krabicí buchet, ne od maminky, své vlastní výroby. České dráhy udělaly za dobu , co jsem je hojně využíval, velký skok v komfortu cestování a tak mi cesta z České Lípy do Hradce Králové uběhla bez problémů. I místní doprava v Hradci Králové nepředstavovala problém. Ubytování jsem měl zajištěno na VŠ kolejích a tak jsem se vrátil v čase zpět do doby studií. Poslední nákup potravin a sladký spánek byl pak tečkou za nultým dnem cesty.

Den 1.: V 8:00 jsem se přiřítil na sraz, který byl jen kousek od konečné autobusu, naložení věcí byl jen okamžik a pak už jen nasednout a vyrazit na 8mi hodinovou cestu směr Slovinsko. Celá cesta probíhala v poklidu až na hranici mezi Rakouskem a Slovinskem, kde už ležel ve vyšších polohách průsmyku sníh. Tady jsme absolvovali „rallye letní gumy“. Nakonec jsme se šnečím tempem (kola se na sněhu protáčela) přeplížili přes sedlo a dál už pokračovali bez problémů. Ubytování sice stísněnější, ale v pohodě. A už se těšíme na první focení.

Den 2. Ráno nás přivítalo deštěm a zataženou oblohou. Přesto vyrážíme k jezeru a snažíme se zachytit krásu kostela, který leží na ostrově uprostřed jezera a je nádherně nasvícený. To nám moc neusnadňuje „olověná“ obloha, která zakrývá okolní hory.

Po rozednění odcházíme na pokoj dosnídat a okolo 9. hodiny nasedáme do aut a jedeme k vodopádům. Po 2,5hod cesty, kdy rovný úsek delší než 200m byl malým zázrakem, parkujeme na  malém parkovišti a  vydáváme se k vodopádům. Po „kamzičí“ stezce docházíme až k místu, kde je vidět velký vodopád, ale světelné podmínky moc neumožňují jej fotit. A tak zase zpět.  Nasedáme do aut a přejíždíme kousek za Kobarid k vodopádu Kozjak. Tady už nám podmínky přejí. Konečně vytahujeme fotovýbavu a fotíme. Je tu málo místa a tak se postupně vystřídáme.

Pak už nás čeká opět dvouhodinová cesta zpět na penzion. Po vysprchování a večeři, čekáme na 21.hodinu, kdy se aktualizuje předpověď počasí – opět na h…o!! A tak jdeme okolo 22.hodiny spát.

Den 3. Budím se okolo 5.hodiny a tak do 5:15 se převaluju. Vstáváme a opět jdeme k jezeru. Marně čekáme na alespoň náznak vycházejícího Slunce. Po hodině nás to přestává bavit a vracíme se na penzion na pořádnou snídani. Přeci jenom se s plným žaludkem lépe odolává nepřízni osudu.

Po hodině odjíždíme směr Krajnska Gora, kde se nachází vodopád Peričnik vysoký 50m. Nejhezčí fotky vodopádu nakonec vznikly kousek od auta. Když jsme totiž přišli až k vodopádu, tak vodní tříšť znemožňovala focení. Hodinové focení je za námi a odjíždíme na další místo do Itálie.

Po přijetí na místo, nás opět přivítala plechové obloha a tak z focení opět nic nebylo. Zpáteční cesta proběhla bez problémů, pak už jen večeře v restauraci. Po ní čekáme na aktualizaci počasí a pak už jen dobrou noc.

Pokračování příště.