Platí ještě pořád přísloví "zákazník náš pán"?

Někdy jsme svědkem něčeho, nad čím jen zakroutíme hlavou, to já si vždy říkám, tohle se může stát jen v České Republice jinde by to neprošlo. Je to pár dnů, co jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že ne každý obchodník se stále řídí tímto starým příslovím "Náš zákazník náš pán". Můj partner mne vzal do obchodu BMW v Ostravě, kde se chtěl podívat a vyzkoušet si auto, které by si chtěl koupit. Mé dojmy z tohoto místa jsou smíšené, až zarážející.

V BMW Ostrava jsem byla, už dvakrát, jednou jako fotograf, podruhé jako host s mým partnerem na předvádění nových vozů. Byla  jsem spokojená a líbilo se mi tam. Perfektní obsluha vše šlo jako na drátkách. Zato má třetí návštěva, kdy jsme přišli do obchodu jako potenciální kupci automobilu BMW ,už tak dobře nedopadla. Na recepci nás s úsměvem přivítali a zeptali se nás na naše přání. Vše zatím v pořádku. Můj přítel se ujal slova a vyslovil svou žádost. S tím ho jeden člověk z personálu uvedl za prodejcem, který měl vše na starost.
Došli jsme k jeho pracovnímu stolu za kterým seděl a pracoval prodavač. ten se postavil přišel až k nám a přivítal se s mým partnerem podáním ruky a představil se, ale ejhle já jako bych tam ani nebyla , ani se mým směrem nepodíval. Zarazilo mne , cukající ruku jsem schovala do kabátu a řekla jsem si v duchu něco o slušném chování. Bylo mi to nepříjemné a další zarážející věc byla, že prodejce nenabídnul židli a diskutoval s vlastně potenciálním kupcem ve stoje. No nic,šla jsem se aspoň podívat na vystavená auta.
Když jsem si dostatečně obhlédla jak auto, tak i oba diskutující muže a přistoupila k nim, zase žádná reakce. Zaposlouchala jsem se do debaty a uvažovala... má snad prodávající muž nějaký špatný den, nebo snad si své zákazníky vybírá a jedná s nimi podle svých tabulek? kdo ví... Z mého zamyšleného rozjímání mne vytrhla věta, "zajdu se podívat do garáží jestli tam auto je a vy počkejte před prodejnou". Slova směřovala k mému partnerovi,který se s ním domluvil na předváděcí jízdě, na mne se ani nepodíval.
Cože, řekla jsem si v duchu, venku? V té zimě? Sešli jsme po schodech dolů,vyšli ven a chvíli čekali u svého vozu. Prodejce přišel za námi pěšky a s rozpačitým výrazem nám zdělil, že auto v garážích není a že ho má půjčené kolega. Tentokrát aspoň zaregistroval ,že tam jsem a podíval se i na mne. To mně již trochu potěšilo,ale už ne fakt, že nebyl schopen ještě uvnitř autosalonu zjistit, zda je auto vůbec k dispozici.
Domluvili jsme se tedy na čase do kdy nám má zavolat jestli už je auto k dispozici a kdy máme  na projížďku přijít. Vzal si vizitku s telefonním číslem od mého přítele a rozloučil se s tím, že mu zavolá. Celý zbytek dne telefon mlčel ani druhý den či třetí den nic, prodavač se neozval.
Měl snad prodejce výpadek? nebo na nás zapomněl? nebo nás snad jako možné kupce nebral vážně? Dost otázek na které nemám odpovědi, ale jedno vím jistě, že zde si můj partner už auto určitě nekoupí, ale půjde tam , kde slušnost je základem prodeje a stále ještě platí přísloví "Zákazník náš pán".