Jasně, zavřete ho, až zčerná!

A vůbec – zavřete je všechny! A opovažte se udělat něco, co se nám, pravému a nefalšovaně lidovému lidu nebude líbit. Protože... víte, jak byste mohli dopadnout, ne?

Asi takhle: Mám toho akorát tak po krk. Ne, mám toho nad hlavu, a to i když si stoupnu na štafle. Podložené stolem.

Mám nad hlavu odcházejícího i nastupujícího prezidenta. Ten první mě dožral tím, že i ten nejposlednější z těch svých kroků, které se nejeví jako totálně šílené, zazdil naprostou ztrátou nikoli soudnosti, nýbrž cti a sebeúcty, ztrátou, již názorně doložil během prezidentské kampaně toho druhého.

Ten druhý – který mi odjakživa leze na nervy ještě o něco víc než jeho prezidentský předchůdce – mě zase rozběsnil přímo učebnicovou sadou etud na téma bezostyšného, suverénního lhářství a bezectného chování – sehranou jistě pouhou shodou okolností v téže kampani.

Ale co, tak prostě budeme mít příšerného prezidenta; byli jsme před Zemanem, budeme i po něm, že. Žíly si kvůli němu podřezat nepůjdeme.

Jenže teď se do toho všeho musí matlat i senát, naše slovutná rada moudrých. Ne že by si člověk o těch pánech a dámách dělal nějaké iluze, znáte to.

Horší je to s lidem. Ne, nemyslím ten velkolepý podnik paní Karolíny P., myslím ten starý, dobrý, staletími světodějných událostí prověřený lid, ten, co se píše malými písmeny.

Senát (včetně těch 13 členů, kteří při hlasování asi nutně museli oživovat oběti nějakého hromadného neštěstí nebo si přinejmenším odskočit na WC) totiž neudělal nic jiného, než že vyslyšel volání lidu.

Nikoli lidí, aby bylo jasno; lid a lidé jsou totiž dvě výrazně odlišné entity a kromě etymologie názvu toho už moc společného nemají. Řečeno v kostce: Zatímco lidé jsou množina svéprávných a při troše optimismu i svébytných jedinců, lid je jednolitá masa jednostejné, beztvaré hmoty.

A nedejte se mýlit – je to týž lid, co poslal na popraviště Ludvíka XVI., ten, co nadšeně vzdával hold Adolfu Hitlerovi při jeho „triumfu vůle“, ten, co v rudogardistických uniformách tzv. kulturní revoluce v Číně terorizoval své „méně kulturní“ spoluobčany.

A týž lid dnes volá nejen po tom, aby byla odcházející hlava státu souzena za velezradu, nýbrž i po trestní odpovědnosti politiků vůbec.

Je to tak lákavé. Napíšeš špatný zákon? Šup s tebou do díry. Hlasuješ tak, že se to lidu (dnešnímu, zítřejšímu, pozítřejšímu...) nelíbí? Šup s tebou tamtéž. Je to tak lákavé. Očista politiky jako vyšitá, eh?

Houbičky octovaný! Víte, jak to dopadne? Pokud se dnes do politiky mnoho zodpovědných, čestných nebo aspoň tak nějak průměrně hříšných jedinců nehrne, po zavedení tohoto úžasného řádu už o tento obor lidské činnosti nezavadí ani jeden.

Budou se na ni dávat jedině a pouze ti, u nichž je vůle k moci silnější než pud sebezáchovy, ti, kdo si jsou nebo budou na minimálně 110 procent jisti tím, že si onen lid, jenž je vynese k moci, ochočí natolik, že tento ani ve snu nepocítí sebemenší náznak potřeby proti nim jakkoli protestovat.

Přinejmenším tedy v průběhu několika počátečních let. Což bohatě stačí. Protože až lid tuto potřebu pojme, bude mít smůlu. A lidé? Ti tuplem.