Úřad vlády, konec ledna, akce „Děkujeme, odcházíme“ probíhá... Heger: „Karle, Mirku, jsem z toho nešťastnej. Podle instrukcí kopu do doktorů, ale situace se furt horší. V křesle mě drží jenom to, že všichni vědí, že když odejdu, přijde někdo mnohem horší.“ Kalousek: „Kdo jim to prozradil? Rušičky jedou!“
Schwarzenberg: „Kdo chce stonati, může jeti do Rakouska.“
Heger: „Mirku, potřebuju tři miliardy. Jinak bude průšvih.“
Kalousek: „Tři miliardy vyškrábnu hned.“
Heger: „To mi spad kámen ze srdce.“
Kalousek: „Ale neudělám to.“
Heger: „A tos to nemoh říct dřív? Když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali. Takovej průser.“
Kalousek: „Tak zaprvé by to nebylo pravicové. Zadruhé chci být železný gentleman jako Thatcherová a zatřetí by pak nezbylo na prezidentskou kampaň Karle.“
Schwarzenberg: „Vidíš, takhle to Bursíkovi nikdy nepálilo. Poslední Karel na českém trůně to dotáhl až k blahořečení! Co ti doktoři chtějí? Vždyť ve státní pokladně jsou jen pavučiny.“
Kalousek: „Bodejť, dyť ji hlídám já.“
Heger: „Lékaři chtěj víc peněz.“
Kalousek: „Takový levicový nesmysl.“
Schwarzenberg: „To bys Ty, Mirku, musel být nalevo od komunistů...“
Kalousek: „To by mi podruhý neprošlo.“
Heger: „Tuhle psali, že se doktoři právě začli chovat pravicově.“
Kalousek: „Pravicový by bylo, kdyby dávali výpovědi po jednom.“
Schwarzenberg: „Jako Jan Sladký Kozina. Pak by o nich mohl být román. Čí to bude vina, když se zdravotnictví zhroutí?“
Heger: „Vyděračů lékařů přece.“
Kalousek: „A socialistů, kteří mne pořád okrádají a teď navíc vnukli naivním lékařům buřičské móresy.“
Schwarzenberg: Tak to je dobře. Bál jsem se, že by to mohlo spadnouti na mne, když jsem váš předseda a místopředseda vlády. Mohlo by to pak komplikovat toho prezidenta.
Příběh bude pokračovat na české politické scéně...
