Tak jak se rozhodneme - s nadějí nebo zase ze strachu ?

Dvě základní emoce, kterými je ovládáno lidské rozhodování. Strach a naděje, obava a očekávání. Stranické píárové týmy velice dobře vědí jak tyto emoce využít ve svůj prospěch a zhusta tak činí. Pokud prezentují svůj program, zaměřují se na vyvolání naděje, pokud straší povolebními kroky konkurence, zaměřují se na vyvolání strachu.

Není snadné zapomenout na strach, který je v nás cíleně vyvoláván a živen na každém rohu stovkami billboardů a plakátů. Strany varují před vládou těch druhých, vyvolávají v nás strach z dalších daní, dalších plateb za kdovícovšechno, dnes ráno mi dokonce přišel mail údajně od předsedy ODS Nečase který opět pouze vyvolává strach ze ztráty zaměstnání a z vlády ČSSD s komunisty. Není v něm jediná konkrétní informace z programu. Tedy informace pro mne - ODS nenabízí pozitivní naději.

Strany se svou kampaní strachu úporně snaží totiž ještě o jedno. Aby totiž voliči zapoměli jak se chovali celé čtyři roky, jakou "práci" odvedli ve sněmovně případně ve vládě a jak hlasovali o jednotlivých zákonech. Jak si mimo jiné tvrdošíjně odmítali zrušit nesmyslnou téměř absolutní beztrestnost, jak bezostyšně zneužívají veškeré poslanecké prebendy, jak odkládají skutečně důležité legislativní počiny ve prospěch lobbistických zájmů atd atd. Jak například na poslední chvíli přehlasovali prezidentovo veto ohledně zákona o nesmyslném přidávání biopaliv do pohonných hmot, zatím co například zákon o referendu, jeden z pilířů demokracie a svobody stále není. TO jsou signály, které by měl volič vnímat a kterými by se měl ve volbách řídit

Během volebního období je slyšet mnoho hlasů o nutnosti paušálního "vymetení" poslanecké sněmovny, ale před volbami je jakoby zázračně všechno zapomenuto, STRACH ze zapadnutí MÉHO hlasu přehluší veškerá možná očekávání, veškeré naděje některých stran které jsou mi třeba sympatické, ale které VZHLEDEM K PREFERENCÍM "stejně nemají naději na úspěch". A tak skutečně PODSTATNÉ naděje a očekávání, reprezentované konkrétními politickými programy, nahradíme nepodstatnými záplatami na náš dovedně vyvolaný strach. Již se nezabýváme jakými-si neuchopitelnými obecnýni důsledky, které povedou nutně k tomu, že opět budeme na vládu i poslance celé volební období nadávat (přitom bychom měli nadávat hlavně na sebe - když už na někoho...). Jen jednoduše svou volbou zaženeme svůj momentální uměle vyvolaný strach.

Zdá se to krutě jednoduché - ale ve své podstatě je to tak. V těchto dnech máme opět jedinečnou příležitost NĚCO opravdu změnit. Ne jen o tom kecat a kritizovat. Pokud ale zase jenom podlehneme svému strachu, nic se nezmění. Skusme se alespoň jednou rozhodovat s nadějí, beze strachu. Beze strachu z toho, že "tvůj hlas dostane dílem Nečas i Paroubek, dokonce i ty KOMUNISTI !!! ". Dokud nás tyto strany budou úspěšně NAŠÍM strachem ovládat, nic se nezmění.

Je třeba si už taky přestat nalhávat, že můj hlas něco změní. Jeden hlas samozřejmě nezmění vůbec nic. Zamysleme se tedy PROČ vlastně jdeme k volbám a CO od nich očekáváme. Volby osobně pokládám za jedem z hlavních pilířů demokracie a svobody a právě proto odmítám volit ze strachu, ať je jakékoliv povahy a původu. Ve volbách bychom měli realizovat svoji představu o svobodě, jakožto vrcholného politického cíle. Ve volbách bychom měli všichni společně vytýčit cestu k tomuto nejvyššímu cíli jako výslednici našich společných i rozdílných nadějí a očekávání. Ale jestli podlehneme SVÉMU strachu či lákadlům nesplnitelných slibů, jejichž cílem je pouze uchopit moc za každou cenu, zrazujeme sami sebe a dobrovolně se své svobody vzdáváme. Alespoň za sebe ale mohu slíbit, že se tentokrát ovládnout nedám.