Mizérie českého fotbalu pokračuje

Kdo se těšil na to, že prvním utkáním vlétne česká fotbalová reprezentace do velmi důležité sezóny sebevědomě a vítězně, musí být jistě zklamán. Mizérie, se kterou končila loňskou nevydařenou sezónu totiž pokračuje i nadále. Což představuje ne příliš optimistické nálady před nadcházejícími rozhodujícími kvalifikačními zápasy pro postup na Mistrovství světa do Jihoafrické republiky.

Příznivci českého fotbalu neměli možnost sledovat ve středu večer přátelský zápas naší fotbalové reprezentace s Marokem. Litovat však nemusejí. Po nevýrazném výkonu vezou domů fotbalisté pouze bezbrankovou remízu a to mohou být rádi, že neskončili hůř. Děkovat mohou postrannímu rozhodčímu, který houževnatým Maročanům neuznal regulérní branku. Možná symbolicky byl vybrán k prvnímu zápasu sezóny africký tým. Příští rok se totiž na africkém kontinentě koná největší svátek fotbalu a český tým bude jistě chtít být jedním ze zúčastněných celků. Bude však pro to muset udělat více než doposud.

Ještě že se je na co vymluvit. Tým nehrál ve svém optimálním složení a postrádal hlavní opory. Jenže jako opory jsou v současné době označováni hráči, kteří ani ve svých mužstvech příliš nezáří a nebo jsou dlouhodobě zranění. Tak například brankář Chelsea Petr Čech. O něm je v poslední době slyšet pouze v souvislosti s kauzou propuštěného kouče Scolariho. Hlavní mozek týmu, Tomáš Rosický, se snad pomalu vrací po vleklém zranění, ale kde je napsáno, že rovnou naskočí v oslňující formě? Takže jak se můžeme spoléhat na někoho, kdo několik měsíců nehrál? A chyběla i stálice Marek Jankulovski. Hráč se tentokrát omluvil kvůli tomu, že je vyčerpán z povinností ve svém klubu.

Na druhou stranu je třeba říci, že první zápas nic neznamená a nelze jím odsuzovat celou důležitou sezónu. Přesto je třeba vzít si ponaučení. Je třeba si uvědomit, že český celek už nepatří k těm obávaným týmům, který byl postrachem nejen na evropské půdě. Za érou Nedvěda, Poborského a Kollera už se dávno zavřela vrátka a teď je na čase najít jiné hráče, kteří se stanou pevnou konstrukcí mužstva. A nelze se spoléhat na jediného muže, kterým je Tomáš Rosický. A v neposlední řadě je třeba, aby si hlavně sami hráčí uvědomili, že oni nehrají sami za sebe, ale že hrají jako tým a podle toho se chovat i na hřišti. Takže pryč s primadonama, kterým se někteří současní reprezentanti povážlivě blíží.

Pokud si tedy čeští fotbalisté budou chtít příští rok balit kufry a na šampionát odcestovat, musí se před kvalifikačními zápasy vzchopit. Naše skupina je více než přijatelná, takže na tuhle stránku se vymlouvat nelze. Pokud bychom chtěli na mistrovství něco dokázat, museli bychom si troufnout na těžší soupeře. Jestliže se tedy nechce český fotbal ocitnout na samém dně, je právě teď ten správný okamžik hluboce se zamyslet nad tím, jak dál. Za všechny fanoušky dobrého fotbalu tak doufám, že ten příští zápas, který budeme sledovat, bude úspěšnější a se šťastným koncem.