Moje dvanáctiletá dcera již byla také multikulturně obohacena

Nikdy jsem svoje děti nezatěžoval svými názory na cikánskou problematiku, abych je neovlivňoval svojí případnou zaujatostí danou osobními zkušenostmi s tímto etnikem. Bohužel postupně poznávají samy s kým mají tu "čest".

 

Dnes byla naše nejstarší dcera také nedobrovolně multikulturně obohacena tlupou o rok, dva mladších cikánek. Jak jsem později pochopil, nebyl to zdaleka první případ, ale tentokrát se již nejednalo jen o verbální útoky, ale o drobnější okradení a dokonce i o pokusy o fyzický útok včetně čekání a řvaní u dveří domu spolužačky u které se holky nakonec schovaly.
Musel jsem pro dceru dojet autem a odvézt ji domů. Ta tlupa cikánek před barákem si na mne naštěstí netroufla, jen nerad bych použil svoji zbraň na obranu (a vyletěl jsem tak rychle, že jsem ji stejně ani nevzal i když jsem asi měl).

Doma jsem pak dceři pracně vysvětloval, že takoví nejsou všichni, dával jsem jí za příklad několik našich slušných cikánských sousedů, ale také jsem jí musel vysvětlit, že ti to mají mnohem těžší než my, protože cikánská většina je považuje za kolaboranty s gádži a majorita se na ně díky chování cikánské většiny také dívá zkrs prsty, dokud je blíže nepozná.
Vysvětloval jsem jí i to, že cikáni neumí příliš plánovat, takže není příliš pravděpodobné, že by si na ně zítra počkali, aby je těch jejich mobilů po předchozím neúspěchu nakonec přecejen zbavili. Nevím, jestli ji to příliš uklidnilo. Spíše asi ne, protože ona takto uvažovat neumí.
Také jsem jí vyprávěl svoje osobní zážitky, které jí ukázaly, že pro cikány je zmlácení gádžů nejen zvrácená zábava, ale v cikánské komunitě dokonce něco jako hrdinství.
Nakonec jsem jí doporučil, že v dnešní době je nejrozumnější se cikánům pokud možno zcela vyhnout, protože pokud se od nich nechá okrást a zmlátit, tak to stejně nikdo řešit nebude a pokud by se dokonce odvážila bránit, tak by to klidně mohlo být nakonec (minimálně mediálně) posuzováno jako rasistický útok na protežovanou menšinu.

Pak jsem se bohužel dozvěděl i to, že, své zkušenosti s cikánským multikulturním obohacením již mají i obě dvě mé mladší dcery.

Jó, cikáni jsou vlastně ti chudáčci, které zde všichni tak móóóc utlačují ...

PS: Dnes byl vůbec nějaký divný den - naši nejmladší dceru se zase ráno pokusil přejet pitomec, který kolem školy jel jak prase a dokonce neváhal předjet auto, které mé šestileté dceři dávalo přednost na přejití ulice. Podle svědectví sousedky (hned mi volala), která to měla jak v kině na hororu, ji prý minul o cca 5 cm. Doufám, že zítřek bude již méně adrenalinový.