Vaše texty jsou takový lidský trochu jako pohlazení v tom dnešním odporně agresivním světě a přitom to rozhodně není žádná dobrosersko - bolševická agitka,takže šéf rozhodl,že Vaše místo je tady na Zemi,bo tady máte ještě něco na práci.Asi jste dal andělům - servismanům dost zabrat,když kromě Vás museli hlídat i to Vaše kotě,ale ty kluci okřídlený to jak vidíme zvládli.

K tomu panu průvodčímu-moc by mě zajímalo,kolik měl času na to,aby něco udělal. Tenhle člověk asi těžko prochází tréninkem krizových situací,jako třeba piloti,aby jeho reakce byly reflexivní.Mít tak o 5 sec. víc času,jsem si jistý,že by to uhrál,podobně jako ten fíra u Studénky ,co stačil zdrhnout do strojovny a proto dodnes žije a to měl při 140 kolik času? 10 sec.to nebylo! Tady šlo nejspíš všechno tak rychle,že než mu došlo,co se děje,tak padal dolů a nebylo mu pomoci - tedy jen moje spekulace na základě osobních zkušeností ze situací,kdy vlastníma rukama neuděláte vůbec nic a je to na těch andělíčkách....

Rodině toho pána upřímnou soustrast a duši toho pána věčný klid a mír.

Štěstí stálo při vás, to je dobře.

Chudák pan strojvůdce, to je špatně.

Život je prostě takovej.

Pane Cilichu, klika holt muší bejt - a Vy jste ji tentokrát kotzajtank měli - tak ať Vám vydrží nafurt a ty zlé vteřiny či minuty, o hodinách a dnech nemluvě, se Vám stále vyhýbají!

Velice se všem omlouvám, že dnes již reaguji spíše sporadicky, holt včerejší den byl pro mne na dlouhou dobu jediný volný (a to původně neměl být ani ten), takže se nemohu diskuzi věnovat tak jak bych chtěl. Děkuji za pochopení.

i já mám svůj příběh s andělem strážným. Jela jsem busem do Prahy, sedla jsem si dopředu za řidiče. Na další zastávce přistoupil spolužák a chtěl si sednout dozadu, tak jsem se přesunula. Před Prahou jsme bourali a čtyři cestující, kteří seděli vpředu za řidičem to nepřežili. Bezprostředně po nehodě jsme ti, co toho byli schopní, pomáhali raněným a neměla jsem tak čas nad něčím přemýšlet. Až večer, když jsem viděla reportáž o té nehodě v televizi jsem se psychicky složila, protože až v tu chvíli mi došlo jak velké ŠTĚSTÍ jsem měla a asi ten nahoře věděl, že tady dole ještě musím něco vykonat. I vám přeji hodně štěstí a berte to tak, že vás určitě něco hezkého čeká, když vás anděl strážný nechal mezi živými.

Naštěstí ti strážní andělé neměli takovou práci, protože jste poslechli už jejich našeptávání a změnili plán Ale člověku zatrne, pár osudových okamžiků a doslova zázraků jsem osobně zažil a budu si je pamatovat do smrti.

Byl jsem včera také mimo domov. Zaregistroval jsem jen Vaše fota z Ještědu a pád lanovky až pozdě večer. Hned mě napadlo spojení s Vámi. Když jsem pak četl, že si dáváte panáka, pomyslel jsem si o štěstí to samé co Vy.

Dost lidí si takto ty naše dopolední fotky z Ještědu a z lanovky spojilo, díky za zájem!

Jsem upřímně rád, že svatí neměli dovolenou a že si přečtu ještě hodně Vašich blogů

Uf! Jsou to věci mezi nebem a zemí. V dubnu 2016 jsem takhle unikla rozsekání v autě...

Že jste nesedla do auta, které se pak rozsekalo? Omyl, kdybyste do něj sedla, tak by se to nestalo, protože byste svou přítomností už minimálně o vteřinu ovlivnila jízdu, a tak by k té možné kolizi nedošlo.

Co se covidu týče, společnou řeč asi nenajdeme nikdy.

Jsem však rád, že na vámi ten anděl strážný stál.

Díky