Jak jsem se stal dělníkem.

Chtěl bych popsat jak to vypadá v továrně. Ve světě, kde se nevolí ODS, kde si můžu v klidu krknout, kde v zimě nevidím ani jednou světlo během dne.

Je tomu zhruba rok, co jsem začal brigádovat v naší asi největší tiskárně v Hostivaři. Jako chlapec z Řep na směnu musím vstávat v 4.20, ale alespoň jako student zemědělky poznám jak vstávají zemědělci. V 6 je nástup, mám jeden oblíbenej stroj ke kterýmu se snažím dostat.

Skládám balíky…myslím, že by se to líbilo Bohumilu Hrabalovi. Vlastně ne, protože tam jako jedinej nekouřim a neříkám „vole“ za každým slovem (anichž bych měl problém mluvit sprostě). Skládám balíky (řekněme tedy, že jsem manažer pro přenos tištěných dat) Nejlíp když jsou zapáskovaný…frčí to rychlosti 35-45 tisíc listů za vteřinu, ale dá se to v klidu stihnout brát z obou linek, často se ale dělá pro pohodu ve dvou. Naučil jsem se brát palety tak abych nedostal třísku. Nevnímám jak mě bolej oči, pročítám si časopisy na stole, žeru špinavejma rukama housku se salámem. Poničená kůže na prstech a nehty jsou daň za tuhle práci, kde jinak 80 čistýho za hodinu, takže za směnu mám skoro litra, za to že posiluju. (narozdíl od kopáčů, je tam ale vcelku dost pupkáčů, protože v podstatě hejbeš jen rukama)

Továrna je příšerně velká, velký stropy jak v loftech, cestou do bufetu je obří socialistickej mramorovej sál s řečnickým pultem s charakteristickejma kytičkami. Baví mě to tam, protože mě to motivuje k tomu, abych se alespoň trošku ve škole vybičoval a nemusel nikdy nic podobnýho dělat. Když už všechno, tak 7 ranních směn a 7 nočních? Říkám vám, že ta noční člověka odrovná tak, že přijdu domů v 7 ráno a nejsem schopnej usnout a dva dny se vracím do normálu (ne,nemluvim o drogách)

Všimnete si že nehodnotím z lidský stránky, mohl bych říct hodně věcí, který by už ale sklouzly k tomu jak jednu stranu volí jeden typ lidí a že ti lidi mi přijdou…Hodně lidí tam bylo fajn, jeden komouš mi do očí nadával na brigádníky, že by nepomohla ani rudá brigáda..a co jako, je mi to jedno, padají mi oči. Nejhorší na cestě domů je to, že člověk smrdí tiskařskejma barvama.

Půjdu tam zas.