Ještě jednou o stávce, omlouvám se za to

Každý píše o stávce a mě to také nedá, tak pokud jste již tímto tématem zahlceni, nepokračujte dál v čtení. Blíží se čtvrtek, že by padla vláda a tím i hlavní důvod odborářských protestů se mi nezdá, každý den vznikají nové a nové iniciativy na protest proti plánované akci, např. : „Jsme proti stávce odborářů, Stávka proti Stávkám, Většinovou podporu stávka nemá, Stávka moje zájmy neobhajuje, a je proto nelegální, Nesnáším odbory, Nechceme odbory, Nechci být rukojmí odborářů a nesouhlasím s odbory, Odbory škodí této zemi, Zrušte odbory….“. Pročítal jsem informace a sdělení těch, kteří se proti stávce jednoznačně vymezují a jejich argumenty ve většině případů hovoří o tom, že stávkující omezí jejich práva na svobodný pohyb, někdo si stěžuje na to, že si předplatil síťovou jízdenku a tím pádem bude škodný nejen na čase, pohodlí, ale i na penězích, má kolegyně se dokonce nedostane na seminář, kde měla žákyním přednášet základy zdravovědy.

Je to prostě pech, pár desítek tisíc, možná i stovek tisíc odborářů se rozhodne že bude stávkovat, a dalším statisícům to naruší každodenní běh života.

Je to jistě k vzteku, kdybych já využíval MHD v městech, jejichž odbory DP se ke stávce připojili, musel cestovat vlakem, metrem, nebo autem, prostě kdyby se mě stávka osobně dotkla, nejspíš bych byl také naštvaný.

Ale já nejsem, a to nejen proto, že do práce to mám pět minut pěšky. I kdyby mi cesta trvala hodinu, nejspíš bych odbory podpořil.

I když rozumím rozhořčení všech, kteří se proti odborům jednoznačně vymezují a chápu argumenty jak z řad vlády, politických stran trojkoalice i argumenty presidenta, stejně tak dobře jsem schopný ztotožnit se s odboráři a všemi, kteří stávku aktivně podpoří.

Jedním z hlavních argumentů odpůrců odborů je ten, že stávkou se snaží dosáhnout politických cílů, a tím se jako odbory zpronevěřují svému hlavnímu poslání, jímž je boj za práva zaměstnanců.

Prezident dokonce prohlásil, že by mu stávka proti mysli nebyla, pokud by její požadavky směřovali ke zvýšení platů a neměla tak evidentně politický podtext, jehož smyslem je poškodit vládu a i když tomuto obvinění se odbory brání, každý soudný člověk chápe, že tomu tak je.

Já si ale říkám, proč by ne ?

Práva zaměstnanců v mém pojetí znamenají i něco jiného než to, co se týká kolektivního vyjednávání, život zaměstnanců, členů odborů, nezačíná a nekončí začátkem a koncem pracovní doby a reformní změny prosazované současnou vládou se v průběhu doby docela jistě dotknou i většiny těch, co dnes proti odborům tak vehementně vystupují.

Většina odpůrců odborářů je prý mladá, vzdělaná, úspěšná, samostatná, od nikoho pomoc nepotřebují, nepřejí si, aby se z jejich daní financovali veřejné služby které čerpají ti, kteří do systému nepřispívají, nebo benefity odborářů třeba v podobě stravenek.

Ano, i s tímto dnešní stávka souvisí, odbory evidentně nepořádají akci, která má za konkrétní cíl zvýšení platů, či zlepšení pracovních podmínek svých členů v konkrétních podnicích. Vystupují proti vládě a plánovaným změnám, které jsou v mnoha oblastech necitlivé právě vůči zaměstnancům.

Znovu si ale říkám, proč by ne ?

Sejde-li se někde dostatečně velké množství lidí kteří mají stejný názor (odborové svazy, je-li jejich sdružování se legální a rozhodnou se dát svůj názor najevo třeba stávkou, proč by to neměli udělat ?

Odbory jsou neodmyslitelnou součástí veřejného života všech vyspělých demokracií a podobné formy protestu jaký se chystá u nás jsou ve světě celkem běžné.

Podobné akce jsou jednou z možností, jak vyjádřit názor když ne většiny, tak opravdu velkého množství lidí, kteří, eufemisticky řečeno, „mají blbou náladu“.

Volební výsledky přeci nejsou bianco šekem, s kterým lze celé volební období nakládat jakkoli.