S manželkou na fotbale

Mám rád fotbal, ale manželku ještě raději. Proto upřednostňuji společnost manželky před návštěvou zápasů a na fotbal chodím málo, protože manželka na fotbal nechodí vůbec. V sobotu se poprvé podařilo skloubit obojí! Rád se o tuto zkušenost podělím a přidám několik rad pro muže, kteří chtějí vzít ženu na fotbal.

HillsboroughManželka Fandím Viktorce Žižkov a na žižkovský stánek fotbalových sportů chodím téměř 15 let. Střídám sezóny, kdy nevynechám téměř žádný domácí zápas s těmi, kdy jdu jen párkrát za sezónu. Letos, přestože Viktorka je zpátky v lize, jsem naživo na fotbale ještě nebyl, protože v neděli dopoledne bývám raději s manželkou.
Na fotbal se doma dívat můžu, moje žena je hodná, přestože fotbal ráda nemá. Nicméně se se mnou nedívá, maximálně jí přilákám k televizi, když je ve studiu Franz Straka. S údivem sleduje jeho výrazný projev a nevěří tomu, že ten pán mluví vážně. Na fotbale nikdy nebyla a ani se nechystala to změnit.

Když jsme minulý týden byli na návštěvě v severovýchodní Anglii, tak součástí našeho volného programu byla návštěva některého z domácích utkání Sheffieldu Wednesday, jehož je náš hostitel dlouholetým fandou. Ke klubu mám také pozitivní vztah, koupil jsem z něj klíčového stopera Richarda Wooda, který patří k oporám Dundee United, které trénuji ve hře Total Club Manager (dochází k prolínání reality reálné a virtuální, hráči fotbalových managerů to velmi dobře znají). Wednesday hrají druhou nejvyšší anglickou soutěž The Coca Cola Championship (která je dle mého názoru kvalitnější než česká nejvyšší, po střetnutí vedoucího klubu české a anglické ligy minulé pondělí si to už nemyslím jen já), je to klub se slavnou tradicí, širokou fanouškovskou základnou a krásným stadionem. Sám jsem v Championship vedl dlouhá léta Cardiff City (opět si všimněte prolínání realit) a tudíž ji mám rád.

Manželka o návštěvě fotbalu informována byla, v zásadě nebyla proti a šla tam s tím, že bude fotit lidi a mě a divit se, co na tom fotbalu máme. Jelikož je vnímavá, zaznamenávala mé rostoucí očekávání s blížícím se dnem zápasu Owls (tak se Sheffieldu Wednesday říká) s Blackpoolem (těm se říká Tangarinky, protože mají oranžové dresy jako holanďani nebo jako Dundee United, těm se však říká Terrors, ale to už příliš odbočuji). V den zápasu jsem se těšil jako malej klůk a manželka se tím bavila.

Na tribunu jsme usedli půl hodiny před začátkem a nasávali atmosféru. Průměrná návštevnost na Hillsborough zdaleka převyšuje maximální návštevu sezóny v Gambrinus lize, už z toho důvodu, že u nás nikdo nemá stadion, kam se vtěsná 25 tisíc lidí. Na Hillsborough se vejde bezmála 40 tisíc a až se Owls vrátí do Premier League, tak tam těch 40 tisíc chodit bude na každý zápas. Na zápas s Blackpoolem přišlo pouze 20 tisíc diváků, z čehož byl náš hostitel zklamaný, ale já jsem ho utěšoval, že tolik u nás na Viktorku nepřijde dohromady za celou sezónu.

Manželka měla od začátku vylekaně udivený výraz a pozorovala plnící se ochozy a rozvičující se hráče. Poměrně rychle se identifikovala s domácím týmem a prohlásila, že vyhrajeme, neboť máme na hřišti čtyři černochy a soupeř žádného a že černoši běhají rychleji. Před úvodním hvizdem zazpívali diváci hymnu We love you Wednesday a to všichni. Domácí byli snaživější, měli rychlé černochy, vytvořili si dvě vyložené šance a ještě několik možností (jak říká pan Csaplár), bohužel z první nadějnější akce hostů nešťasně inkasovali. Věděl jsem, že to je zde klasický scénář, Owls soupeře přehrávají a přesto prohrávají. Přišla na mě skepse, sledoval jsem pachtění domácích a nebyl jsem tak živý, jak manželka čekala, že budu. Komentovala dění s nadhledem a občas si poklepala na ucho, zda nemá prasklý bubínek, protože pán středního věku v řadě za námi v nepravidelných několikaminutových intervalech řval "kamánvansdaj".  

Ve druhé půli začala být zklamaná i manželka, neboť trenér Laws stáhnul v 63. minutě z útoku jejího nejoblíbenějšího černocha Sodjeho a místo něj poslal jen míšence Burtona. Tři minuty na to, k radosti mé a dalších asi 16 tisíc lidí fandících Owls, se hlavou prosadil druhý útočník Tudgay a manželka vyskočila ze sedačky spolu s ostatními. Ne však z radosti ze vstřelené branky, nýbrž kvůli skřípnuté noze do sedačky způsobené výskokem diváka v řadě před námi. Pět minut poté inkasovali hosté podruhé a manželka si už dala na nohu pozor. Kdyby trenér nevystřídal i jejího druhého nejoblíbenějšího černocha Jermaina Johnsona, byla by snad spokojená úplně. Celkově hodnotila zážitek jako zajímavý, líbilo se jí, že diváci nejsou vulgární a je mezi nimi dost žen, nicméně mě upozornila, ať si hned nemyslím, že na Viktorku bude chodit pravidelně. 

Proto milí fandové, jestli se chcete o své fanouškovské radosti podělit s ženami, případně nepouští-li vás žena na fotbal, vemte jí na fotbal do fotbalově vyspělé země, kde je publikum kultivované. Bude-li u nás polita pivem či pozvracena opilým fanouškem, znechucena vulgárními nadávkami a rasistickým hučením, tak s vámi příště nepůjde.