Dobrovolní hasiči na letišti

V minulém týdnu jsem při příležitostném sledování televizního zpravodajství zbystřil. Letiště v Hradci Králové bylo nějak upgradováno, mohou na něm přistávat trysková letadla a k tomu potřebují speciální hasiče. Speciálním výcvikem prošli dobrovolní hasiči s Borohrádku, kteří budou připraveni k zásahu se svou nablýskanou Tatrou 148.

Spojení dobrovolného hasičstva s letištěm mě trochu zarazilo, ale více jsem nad tím nepřemýšlel. Až dnes jsem se o nich dočetl na iDnes v článku o odhalování nového znaku SDH Borohrádek, kde se jako VIP host objevil slavný extajemník sociálně demokratických premiérů Zdeněk Doležel alias lázeňský švihák. Netušil jsem, že je na svobodě a že si oholil lázeňský knírek. Netušil jsem, že podniká v letectví a že jeho společník pochází z Borohrádku. A tak jsem si prohlédl mapu okolí a web SDH Borohrádek.

Nevyznám se v hašení letadel, ani v předpisech a technických specifikacích stříkaček a hasících zařízení. Přesto mě zaráží několik věcí.
1. Letiště v Hradci Králové je podle mapy od Borohrádku vzdáleno 30 km a dle plánovače cest je třeba 39 minut k překonání této vzdálenosti.
2. K zásahům na letišti je určena cisterna CAS 32 na podvozku Tatra 148 (vyráběna v letech 1972 - 1982), která je tedy minimálně 26 let stará a dále Škoda Favorit z předkoncernové doby (minimálně 15 let stará).
3. Dobrovolní hasiči se od profesionálních liší podle mého mínění v tom, že svou pracovní dobu netráví v pohotovosti v hasičské zbrojnici a věnují se civilním zaměstnáním.

Nezpochybňuji výcvik a kondici hasičů z Borohrádku. Kdyby k zásahu došlo, jistě budou vědět, co dělat, což předvedli i na sobotní demonstrační akci. Co jim to však bude platné, když budou 40 minut cesty od letiště, doma nebo v práci a s historickým vozidlem ve zbrojnici?
Vzpomínám si na dobrovolné hasiče v obci, kde jsem vyrostl. Byla to parta akceschopných chlapíků, kteří měli základnu v místním hostinci a disponovali Tatrou 111, která byla před 20 lety podobně moderní jako Tatra 148 dnes. Bohužel většinou nezasahovali, neboť se jim nepodařilo uvést zásahové vozidlo do provozu a místní požáry hasili profesionální požárníci či dobrovolné sbory z okolí. Borohradečtí určitě udržují svou tatrovku v lepším stavu, nicméně v jejich neprospěch hraje vzálenost od místa přepokládaného zásahu.

Vrtá mi hlavou, jak je možné, aby hasičskou pohotovost na letišti zajišťoval sbor dobrovolníků z 30 km vzáleného místa. Zřejmě to lze zařídit dírami v předpisech, které neuvádějí požadovanou vzdálenost hasičské zborojnice od místa předpokládaného zásahu, stáří techniky, ani požadavek pohotovostního stavu sboru. Pak může parťák pana Doležela bez obav zažádat o peníze z unijních fondů pro hasiče ze svého rodného městečka a udělat z nich AIRPORT FIRE BRIGADE.
Doufejme, že se věci mají jinak. Třeba, že je posádka z Borohrádku na letišti vždy přítomna. Jinak by hořící letadlo dostalo zprávu z řídící věže: "Hoříte? Pokuste se hodinu a půl vydržet ve vzduchu. Velitel zásahu sveze do půl hodiny kluky z práce ke zbrojnici, nasednou do aut a do hodiny budou tady."