Ten náš broučínek tak krásně papinká, kakinká, spinušká ... je to úplný andíleček.
Čeština je bohatý jazyk plný krásných slov se spoustou různých významů. Ale mělo by být zakázáno používání zdrobnělin ze zdrobnělin a některých zdrobnělin vůbec v emocionálním významu a usnadnit tak návrat rodičům do společnosti. Ať už spisovná či nespisovná zdrobnělina je to jedno, ve finále zní zejména z úst matek, otců a prarodičů až přílišné užívání zdrobnělit vůči svým ratolestem infantilně a ve mne vyvolává pocit, že dotyčný trpí psychickou poruchou. Čeho je moc, toho je příliš. Jen si představte nemluvňata na pískovišti, u nich jejich rodiče a nad pískovištěm se nese vzduchem: "Kájínek ráno obídkoval masíčko s kašičkou." Nebo, "Včera jsme byli v ZOO, že broučínku? A co jsi tam viděl? Byla tam žirafka a medvídeček?" Děti na své rodiče či prarodiče koukají s pusou plnou písku a určitě si myslí: "Panečku, co ta máma/táta/babička/dědeček po mně chtějí?" Kolemjdoucí se musí pousmát nad touto konverzací. Malé děti jsou krásné, milé, šikovné. Jsou to tvorečkové opravdu k pomilování, ale proč z nich dělat oběti naši převeliké lásky a honosit je všemi těmi ťuťu ňuňu slovíčky? Děti tím degradujeme a děláme z nich naše hračky, nebereme ohled na to, že se z nich jednoho hezkého dne se z dítěte stane puberťák a poté dospělý člověk a z našich úst bude stále znít Kájínek, medvídeček a kašička. Nehledě na to, že tento zlozvyk se přenáší i do komunikace s jinými dospělými bez přítomnosti dětí. Je až trapné slyšet v restauraci při večeři s přáteli jak mladá maminka objednává nejprve saláteček s bagetkou a později vodičku s vodečkou. Společnost u stolu i obsluha se pokradmu smějí mladé ženě, jak se s malým dítětem zacyklila a zakrněla ve společenské konverzaci. Mamince a vlastně všem maminkám a tatínkům jednoho dne samozřejmě dojde, že jejich slovní zásoba se zásadně změnila a začnou si dávat pozor na jazyk. U někoho to trvá pár týdnů nebo měsíců, u někoho to trvá roky, docela to přejde až dítě přestane být miminkem, návratem do zaměstnání nebo do společenského života. Alespoň doufám.
