Ráno rychle vstát, rychle se nasnídat, rychle děti nachystat do školy, školky, potom rychle do práce, v práci udělat rychle co je nutné a potřebné. Rychle sníst oběd a nějak rychle doklepat zbytek pracovní doby.
To už si tu práci teď nikdo neužívá?
Kolikrát jsem poslouchala od kolegů z práce "Ach jo, zase do práce", "Se mi tak nechce, už abych byl doma". A kolikát jsem to řekla já? Nespočetněkrát. Proč vlastně? Ze zvyku, protože to říkají všichni, tak já to budu říkat taky nebo protože je to známka stereotypu a práce, kterou máme nás prostě (občas) nebaví. Honba za penězi nás dostala do situace, kdy své zaměstnání nemáme rádi. Nutnost vydělat peníze, abychom byli svobodní a mohli zaplatit nájem nebo hypotéku, jídlo, oblečení a všechny důležité věci a zbytek utratili za požitky, která nám dají pocítit, že ještě žijeme. Zlomem v mém životě byl nástup na mateřskou dovolenou. Své zaměstnání jsem opustila jen částečně, začala pracovat doma a začala si to užívat. Jsem za to vděčná svému zaměstnavateli, že mi tuto možnost nabídl. Troufám si říci, že takových moc není a těhotná žena a následně matka malých dětí je v českých poměrech bohužel spíše přítěží. Jsou chvíle, kdy je toho moc ... dítě je nemocné, nevrlé, protivné, a termín hoří. Ale i to se dá vyřešit. Například prací večer, kdy dítko spí. Opustit gauč, vypnout telku a věnovat se práci. Teď utíkám od stereotypu k práci a je to příjemná změna. Někdo si může říct, že má dcera musí strašně strádat nebo jojo, zase jedna matka, co pracuje. Ale jsem si jistá, že tím netrpí a není nijak mimo mou pozornost. Práce není od toho, abychom se strhali a honili za penězi. Bavte se. A pokud vás práce neuspokojuje, nedělejte ji a dělejte, co vás baví. Máte vždy možnost volby. Pěstujte květiny, masírujte, prodávejte kosmetiku, pečte dorty, stavte domy, studujte, pracujte doma nebo i venku na zahradě s notebookem na klíně. Prostě dělejte, co chcete :).
