Když jsem před dvěma roky začala hubnout, byla jsem přesvědčena, že to dám a do konce roku se dostanu na svých vysněných 58 kg.
A jak bylo velké odhodlání, tak velké bylo i zklamání, že jsem to prostě nedala. Nicméně se teď, po 2 letech a dalším porodu, vracím a se stejně velkým odhodláním se budu snažit navázat na svůj hubnoucí program.
Co se vůbec v červenci 2013 stalo a proč jsem přestala cvičit? Byla jsem lenivá … tak lenivá, že jsem se po dovolené na v Tatrách nechtěla vůbec hýbat a vymýšlela jen samé výmluvy, proč to nejde. Oblíbená byla zejména tato: „Teď tu máme na prázdninách další ratolest, fakt na to nemám čas.“ Jasně, že jsem ho měla, jen jsem se nedokázala překonat, ve volné chvíli, kdy dcera spala, vstát dát nohy ze stolu, odložit hrnek s kávou a zacvičit si svou dvacetiminutovou sestavu. Nic mi v tom nebránilo, jen ta zatracená lenost, která mne totálně pohltila. Každý den jsem si říkala, tak dnes už to přijde, dnes už jdu na to. A nešla jsem na to. A nešla jsem na to ani další den, ani další týdne a ani další měsíc. Došlo to až tak daleko, že jsem i zapomněla název souboru se sestavou, jak ho mám uložený v počítači, takže jsem teď procházela desítky souborů, jestli to náhodou není ten můj.
Jak měsíce ubíhaly, já jsem se sebou nic nedělala. Nemůžu říct, že jsem tloustla, to zase ne, ale rozhodně jsem na váze neztrácela. Toho roku v listopadu jsem navíc zjistila, že jsem podruhé těhotná a to jsem hubnutí vypustila úplně z hlavy. Však jsem byla přece těhotná, to nemusím dělat vůbec nic. A taky že nedělala. Maximálně jsem si těhotenství užívala, dlouhé procházky s dcerou a bříškem mi vyhovovali. Přibrala jsem do porodu 17 kg, což není zrovna nejméně, ale zase to mohlo být horší. Do 3 měsíců od porodu jsem je shodila a od září loňského roku se držím na stabilních 70 kg.
No a teď jsem se rozhodla, že už je nechci. Že chci svých vysněných 58 a že udělám všechno, abych se k tomuto vysněnému číslu dostala. Je mi jedno, jestli to bude za půl roku nebo za rok, ale prostě je chci. Uvědomuji si, že to bude ještě o něco těžší než před dvěma roky, že mám k tomu ještě jedno dítko a práci. Zkoordinovat vše tak, abych měla ještě 2-3x týdně čas na cvičení nebo jiný intenzivní pohyb v rozumnou hodinu, nebude zrovna jednoduché. Ale říkám si, že jednoduché to už nikdy nebude, tak proč to odkládat.
Pro začátek jsem se rozhodla také poupravit svůj ne zrovna nejzdravější jídelníček, vypustit pečivo a přílohy a zařadit více zeleniny a masa, na sacharidy je vždy času dost, a dodržovat pitný režim. Obzvlášť v tomto pekelném počasí. Je období cuket, kterých máme na zahradě pořád dostatek, tak bude asi cuketový týden.
Teorii mám zmáknutou, plán je jasný, teď nastává čas praxe.
