Český Absurdistán aneb se suverenitou se nekšeftuje

Minulý týden došlo k dalšímu absurdnímu případu, který vypovídá nejen o morálním zaostávání naší země za vyspělými státy, ale i o polarizaci naší společnosti a absenci morálky pseudoelit.

Samozřejmě mám na mysli projev a postoj prezidenta republiky k nejzávažnější bezpečnostní kauze v historii samostatného státu a zcela určitě největší krizi v česko-ruských vztazích od „internacionální pomoci“ v roce 1968. Přestože se k němu vyjadřovali politici, bezpečnostní analytici, diplomaté i ekonomové, chtěl bych se pokusit tyto pohledy rozšířit také o morální rozměr.

Co je bezesporu pozitivní, že v této diplomatické krizi, kdy šlo o suverenitu země a operace ruských tajných služeb na našem území, dokázala opozice a koalice zpočátku táhnout za jeden provaz (pochopitelně s výjimkou komunistů a poněkud překvapivě i populistické SPD). Dokonce se zdálo, že i Miloš Zeman zastává stejný postoj, když odsouhlasil mimořádně tvrdé kroky vůči ruským „diplomatům¨“. Občané proto mohli mít pocit, že se přeci jen objevila morálka v nejvyšších patrech politiky. 

Po týdenním bobříku mlčení a nedělním projevu prezidenta je však všechno jinak. Myslím, že po jeho odvysílání se občané rozdělili na tři skupiny – jedna část ho přivítala (zejména skalní příznivci prezidenta a Kremlu, což však v naprosté většině jedno jest), druhá část byla zklamána, že se prezident nepostavil jasně za Českou republiku, a ta třetí zklamána nebyla, protože od prezidenta Zemana pesimisticky něco podobného očekávala. Mně osobně se po jeho projevu okamžitě vybavil přes tři roky starý příběh, kdy prezident Zeman vytočil ukrajinskou delegaci absurdní radou, aby se smířila s okupací Krymu a zkusila za obsazené území vyjednat od Ruska nějaké kompenzace - více zde.  Dle mého je to celkem příznačné i k morálce prezidenta v kauze Vrbětice. Proto bych chtěl zdůraznit, že se suverenitou země se nekšeftuje!  

Samotný projev i přes jeho minimální obsažnost lze považovat za vysoce nemorální, protože ve své podstatě znevěrohodnil naprosto všechno - svou zemi i její vyšetřující autority, vládu a její opatření, českou diplomacii, spojenecké státy, které v reakci na naší žádost jako první projevily svou solidaritu vyhoštěním ruských diplomatů z jejich území, a dokonce i samotného prezidenta (pokud to je ještě vůbec možné). Spokojený s takovýmto projevem může být jedině Kreml. 

Chytřejší občané pochopili, že nezvratné důkazy o ruských agentech existují (jinak by Miloš Zeman nikdy nepodpořil vyhoštění 18 ruských diplomatů) a že prezident nepotřeboval týden na získání více informací a zpracování analýz, ale spíše na vymýšlení způsobu, jak relativizovat silné důkazy BIS a NCOZ. Ti méně důvtipní občané bohužel nikdy neprohlédnout ani tak evidentní nepravdy jako např. prezidentovo tvrzení, že policie stále prověřuje ještě druhou verzi o možném zavinění výbuchu z nedbalosti, kterou však ale vyšetřovatelé už v roce 2015 opustili. O dalších "nepřesnostech" v tvrzení prezidenta se lze dočíst zde. Podle vyznění jeho projevu lze tedy s nadsázkou říci, že přestože to vypadá jako husa, kejhá to jako husa a chová se to jako husa, tak pracujeme ještě s variantou, že se může jednat o papouška. 

Skalní fandové prezidenta přesto jeho projev velebí na diskusních fórech spolu s absurdním zdůrazňováním, že si nelze znepřátelit velké Rusko, které nám může zavřít kohouty s ropou a plynem a my budeme mrznout (což je ale prakticky neproveditelné – viz zde ). Opět lze tedy povzdechnut, že morálka tiše pláče v koutě, neboť někteří spoluobčané nemají žádnou národní hrdost a jsou připraveni za teplý kabát kolaborovat s kýmkoliv (bohužel v tom má naše země historickou tradici).

Vrátím-li se ale k morální dimenzi projevu prezidenta, pak musím konstatovat, že si neumím představit, v jaké jiné vyspělé zemi by se v této situaci takto absurdně vyjádřila hlava státu. Ale v hypotetickém případě, že by k něčemu takovému přece jen došlo, pak by po takovém projevu prezidenta okamžitě odstoupil premiér, aby si zachoval tvář (u Andreje Babiše však toto nehrozí, protože morálka je jediný luxus, který není schopen si dopřát). Už tím, že si prezident vzal time-out pro svůj projev, premiér znervózněl a pokusil se vycouvat z celé kauzy jakýmsi bizarním tvrzením o "útoku na zboží" a téměř okamžitě se  přestal ke kauze vyjadřovat. Výsledkem je pak prohlášení prezidenta Zemana, že i v případě vyslovení nedůvěry by nechal Babišovu vládu dovládnout v demisi až do voleb. A tak kauza Vrbětice usíná a vše se zase vrací do „normálu“, což stvrdil prezident svým arogantním a morálně nepřípustným chováním vůči moderátorce, která s ním po jeho projevu vedla rozhovor.

Opět se tedy jen o něco více prohloubila nedůvěra většiny občanů k morálce pseudoelit, v tomto konkrétním případě pak zejména k osobě prezidenta Zemana.