Český Absurdistán aneb Marie Benešová dnes utrpěla Pyrrhovo vítězství

Dnešní rezignaci Pavla Zemana lze označit za velice závažnou událost, která má politický přesah, a zveřejněný důvod znamená další ránu pro důvěru občanů ve spravedlnost v této zemi. Má Marie Benešová ale důvod slavit jeho odchod?

Nejsou to ani dva týdny, kdy jsem vyjádřil ve svém blogu přesvědčení, že Marie Benešová jako ministryně spravedlnosti škodí této zemi a měla by odstoupit. Bohužel sebereflexe dnešních pseudoelit je prakticky na nule a kdyby to nebyla tragédie, tak by se občan mohl alespoň zasmát. Jen v tomto týdnu byla takovým příkladem třeba absurdní kauza majetkového přiznání ministra Arenbergera, dotační losovačka ministryně Dostálové či dojemný rozhovor ministra Hamáčka pro bulvární Blesk, ze kterého měl čtenář neodbytný pocit, že vedle něj by i Matka Tereza  vypadala jako zhýralá hříšnice.

O tlaku Marie Benešové na nejvyššího státního zástupce, resp. na celé nejvyšší státní zastupitelství  jsme mohli číst poměrně často od jejího nástupu do funkce ministryně a nebylo ani žádným tajemstvím, že se chce Pavla Zemana zbavit. Záminkou z poslední doby byly dvě naprosto absurdní kauzy – tisková konference k Vrběticím a restituční kauza rodu Czerninů .

První kauzu ale lze označit za zcela nesmyslnou, neboť Pavel Zeman vystoupil na předmětné tiskovce z pokynu premiéra Babiše a sdělil pouze to, co bylo určeno ke zveřejnění. Ta druhá kauza je poněkud složitější z hlediska etiky, neboť Pavel Zeman se pokoušel iniciovat dohodu pro svého známého, přičemž je ale třeba zdůraznit, že nikoho neovlivňoval a že se vše událo již v roce 2014. Pokud by takovéto případy byly opravdu těmi nejzávažnějšími problémy justice, tak si můžeme gratulovat.

Dnešní rezignace nejvyššího státního zástupce tak určitě byla překvapivá, ale nebyla bleskem z čistého nebe. Mnoho slušných lidí po nějakém čase prostě pochopí, že nemá zapotřebí nechat se manipulovat do politických her. Pro mě je tak morálním vítězem Pavel Zeman, který svým rozhodnutím ukázal, že si své pověsti cení více než vysoké funkce.

Zároveň dostal do velice prekérní situace premiéra Babiše i samotnou ministryni Benešovou. Andrej Babiš si samozřejmě velmi dobře uvědomoval, že by takováto rezignace (o odvolání ani nehovořím) ještě více znevěrohodnila jeho vládu, a právě proto také pravděpodobně Marii Benešové vymluvil absurdní kárnou žalobu proti Pavlu Zemanovi. Sama paní ministryně pak rozhodně při své minimální důvěryhodnosti nemůže očekávat, že by se většina národa postavila za ní, a tak se jen zvýší ještě více nedůvěra k její osobě. Navíc je zřejmé, že celé to zavání zasahováním do nezávislosti justice. A tak premiér i ministryně Benešová vyvíjí zoufalou snahu neztratit tvář a prezentovat problém tak, „aby se stal menším a ještě menším, až bude nejmenším na celém světě“. Podle premiéra hledá Pavel Zeman nové výzvy a podle Marie Benešové pak nemluví pravdu o svých skutečných důvodech své rezignace.

Nepochybuji, že funkce nejvyššího státního zástupce bude brzy opět obsazena. Nástupce ale bude muset počítat s velkou nedůvěrou občanů, protože ho bude navrhovat právě Marie Benešová (a schvalovat vláda trestně stíhaného premiéra) a bude se tak logicky spekulovat o jeho nezávislosti, resp. o tom, že bude jen její prodlouženou ruku.

Myslím, že Marie Benešová opravdu nemá co slavit a sportovní terminologií by se dalo  říci, že si dokonce dala vlastní branku. Kromě prohloubení nedůvěryhodnosti vlastní osoby navíc opět poškodila pověst celé vlády. Pokud by chtěla paní ministryně opravdu udělat něco pro lepší vnímání spravedlnosti v Česku, pak by měla neprodleně odstoupit ze své funkce.