Život mezi srdečním infarktem a sebevraždou

Asi to nevíte, ale lavírujeme mezi srdečním infarktem a sebevraždou. Toto je důsledek výsledků jednoho výzkumu anglických vědců.

Angličtí vědci

Vím, že v minulosti žilo a publikovalo mnoho seriózních a vynikajících anglických vědců a to v mnoha oborech. U tak velkého národa by se to dalo očekávat. Některé zprávy o výzkumu anglických vědců jsou však perličky. Tyto podivné zprávy se týkají zpravidla výzkumu na lidech. A je v nich zaměnována korelace vlastností a jevů s důsledky. Např. vědci objeví, že vlastnost A a B spolu korelují, tj. vyskytují se často spolu. A média pak píší, že z vlastnosti A plyne vlastnost B.

Ženatí žijí déle

Jako příklad uvádím nejprve toto: angličtí vědci objevili (ono se to už sice ví dávno), že ženatí muži žijí déle než svobodní. Tomu bych věřil. Překvapilo mě však, že na základě toho se dělal závěr (nevím však zda tento závěr neudělala až média), že manželství mužům prodlužuje život. To pravděpodobně pravda není, v každém případě toto zatím nikdo nedokázal. Ženatí žijí v průměru déle třeba proto, že vážně nemocní mladí muži se asi méně často žení, méně často se dožívají vysokého věku a tak zhoršují průměrný věk dožití svobodných mužů.

Solidní výzkum by byl (na lidech je však nemožné takový výzkum provést), kdyby vědci vzali větší reprezentativní soubor mladých mužů a zvolili kontrolní soubor mladých mužů. A pro muže z těchto souborů by vylosovali, kdo se ožení a kdo ne.Také by nikdo z vybraných mužů nesměl odmítnout se výzkumu zúčastnit. To proto, aby skupiny byly skutečně reprezentativní pro obyvatelstvo.

Pak by se vědci třeba po 50 letech podívali, kolik ženatých mužů a kolik svobodných z těchto souborů ještě žije. U těch již zesnulých by zjistili, jakého věku se dožili. Pokud by se ukázalo, že ženatí v těchto souborech žijí v průměru signifikantně déle než svobodní, tak bychom mohli udělat závěr, že manželství mužům prodlužuje život.

Takovýto výzkum je ve svobodné společnosti zcela nemožný, a to i kdybychom připustili několik málo vyjímek při odmítání průzkumu, několik rozvodů a několik manželství mužů, kteří měli dle losu žit svobodní.

Proto z výzkumu plyne jedině to, že ženatí žijí v průměru déle, ale ne to, že manželství mužům prodlužuje život.

Živočišné tuky v potravě

Jiný výzkum anglických vědců došel k závěru (i toto se ví již hodně dlouho), že přílišná spotřeba živočišných tuků způsobuje nemoci srdce a cév a srdeční infarkty. I zde chybělo pochopitelně losování toho, kdo má a kdo nemá živočišné tuky jíst. Takže můžeme s jistotou dedukovat pouze korelaci a ne důsledek. Zde je však dedukce důsledku trochu ospravedlnitelná, protože z fyziologie je známo, že spotřeba těchto tuků v potravě způsobuje zanášení cév.

Když vědci porovnali skupinu lidí, kteří příliš jedli živočišné tuky se skupinou lidí, kteří se jim vyhýbali, tak zjistili, že v první skupině bylo více úmrtí na srdeční infarkt. To nepřekvapuje. Co mě však překvapilo a pobavilo, bylo to, že o co bylo v druhé skupině méně úmrtí na srdeční infarkt, o to tam bylo více úmrtí na sebevraždu. Takže omezením spotřeby živočišných tuků sice zmenšujeme riziko úmrtí na srdeční infarkt, ale statisticky měřeno si tím nijak neprodlužujeme život.

Tak překvapující to však není. Každý, kdo se někdy snažil striktně nebo i méně striktně dodržovat nějakou dietu ví, jaké napětí to někdy přináší. A nepřekvapuje, že lidé žijící v napětí jsou náchylnější k sebevraždám než pohodáři.

Řešením dilema nejsou přísné jednostranné diety, ale různorodá strava, šťastný život a dostatek pohybu.