Zemřel Harry Mulisch

30. října 2010 ve věku 83 let zemřel významný nizozemský spisovatel Harry Mulisch. Narodil se 29. července 1927 v Haarlemu v Nizozemsku. Byl velmi produktivní spisovatel, od r. 1947 do roku 2001 napsal desítky knih.

X+Harry Mulisch

Člověk a spisovatel Harry Mulisch

Mulisch je nejpřekládanější nizozemský spisovatel a je považován za jednoho ze tří největších poválečných nizozemských spisovatelů, spolu s Gerardem Reve a Willemem Frederikem Hermansem. Je oblíben nejen v Nizozemsku, ale také např. ve Francii.

Mulisch byl zajímavý a sympatický člověk. Proslavil se nejen svými díly, ale také svými výroky o tom, jaký je vynikající člověk a spisovatel. Málokomu bylo vždy zcela jasné, do jaké míry Mulisch tyto výroky myslel vážně a do jaké míry šlo o sebeironii.

Jinou charakteristiku jeho osobnosti podává jeho výrok z rozhovoru v roce 1959: „Chtěl jsem být chemikem, dostat Nobelovu cenu, kterou bych odmítl, a stát se kouzelníkem/mágem a bankovním lupičem a svatým. Když tak začneš, tak skončíš jako spisovatel.“

Na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2007 byly oslavovány Mulischovy 80. narozeniny. Každý velký mezinárodní nakladatel tam prý řekl, cituji z tohoto článku, že je čas, aby Mulisch dostal Nobelovu cenu za literaturu. Několikrát se ozývalo „Stockholm, do you hear us?” Mulisch však (zatím) Nobelovu cenu za literaturu nedostal.

Nebudu zde podrobně popisovat a rozebírat život a dílo Harry Mulische. Základní informace je možno najít v různých jazycích (ale bohužel ne v češtině) na Wikipedii a vygooglovat se dá o něm spousta článků - též v češtině - na internetu.

Zmiňuji jen Mulischovo neznámější a nejocenovanější dílo „Objevení nebe“.

Román Objevení nebe (Ontdekking van de hemel)

Kniha se věnuje otázce Boha a nebe. Je do značné míry inspirována křesťanskou Biblí, tj. Starým a Novým zákonem, a na základě těchto knih buduje příběh několika lidí. Jde o spekulaci o možném pokračování křesťanské Bible. Píší úmyslně křesťanské Bible, neboť v Mulischově příběhu je zmiňován též Ježíš, který je specifický pro křesťanskou víru.

Nechci zde příliš prozrazovat děj, natož překvapivý závěr tohoto Mulischova románu. Kniha je svým způsobem typická pro poválečné Nizozemsko, které bylo tradičně silně kalvinistické a v jižních provinciích katolické. Byla vydána v roce 1992, kdy mnozí Nizozemci již opustili křesťanství, alespoň v jeho praktikované formě (tj. pravidelné chození do kostela, pravidelné modlení atd.), a je ji možno vidět jako Mulischovo vyrovnáním se s touto změnou. V každém případě napsání této knihy, natož její vydání před 100 lety by stěží bylo možné.

Pro moderní - často ateistické - Čechy knihu uvádím takto: Křesťanskou Bibli a jiné „svaté“ knihy chápe v současné době, jistě v Evropě, málokdo doslova. Na druhé straně, mnoho lidí se domnívá, ža na víře v Boha a na náboženstvích možná něco pravdy je. Mnoho lidí na celém světě v křesťanskou Bibli též věří, byť ne doslova.

Objevení nebe je Mulischovou spekulací o tom, jak by to možná také mohlo být. Jde však zcela jasně jen o fikci. Mullisch se nedomnívá ani nepředstírá, že si myslí, že to je tak, jak v knize nastiňuje.

Román Objevení nebe dostal v roce 2007 cenu „Nejlepší nizozemský román všech dob“. Román byl též přeložen do češtiny. Kniha byla v roce 2001 zfilmovaná.

Knihu každému pro dlouhé zimní večery vřele doporučuji. Má přes 700 stran, takže její přečtení trochu času zabere. Kdo nemá trpělivost těchto 700 stran číst, tak může zhlédnout film. Ten se dá – namluvený v angličtině - koupit přes internet na DVD.

Sám jsem před více než 10 lety začal knihu číst. Málo volného času, příliš vykonstruovaný příběh a zdlouhavost jeho podání v knize, a má netrpělivost způsobily, že jsem knihu nedočetl. Po letech jsem si náhodou všiml, že film Objevení nebe bude vysílán v televizi a jej zhlédl. Pak jsem si okamžitě alespoň závěr, který se mi moc líbí, přečetl v knize, neboť závěr ve filmu probíhá velmi rychle a podání v knihách je zpravidla mnohem lepší. Harry Mulisch byl vynikající spisovatel. Rád čtu, ale těch 700 stran různých zápletek je i pro mne příliš, ale o to je pak překvapivější závěr knihy.

Fotografie je převzata z nizozemské Wikipedie.