Co se týče Lisabonské smlouvy, má prezident České republiky Václav Klaus v něčem pravdu. Smlouva obsahuje určité omezení suverenity členských států. Vzniká tak pomalu v jistém smyslu Evropský superstát. Prezident Václav Klaus by se však měl naučit lépe vyjednávat a věci nepolarizovat. Totéž platí v diskusi o oteplování a o životním prostředí, jak jsem napsal v článku "Václav Klaus o ekologii v Haagu".
Než Irové vyhlásili druhé referendum o Lisabonské smlouvě, podařilo se jim získat záruky, že v jistých záležitostech (např. ve věci potratů, což je pro ně citlivá otázka, a také myslím ve věci rybolovu) jim EU nemůže neomezeně diktovat svá pravidla. Takže to druhé referendum nebylo - řečeno slovy Václava Klause - „druhý fotbalový zápas, protože se nám výsledek toho prvního nelíbil“, ale bylo to referendum o trochu něčem jiném a v jiné situaci: finanční krize a ekonomická recese, které Irsko silně zasáhly.
Pokud s prezidentem Václavem Klausem většina občanů a poslanců souhlasí (což myslím není pravda), tak nezbývá než z EU vystoupit a chovat se např. jako Švýcarsko. Tj. s EU uzavřít různé oboustranně výhodné smlouvy a těšit se plně státní suverenitě.
Tímto nechci říci, že dle mne by Česká republika neměla Lisabonskou smlouvu podepsat. Tato smlouva má oproti předchozí smlouvě totiž některé důležité výhody:
1. Evropský parlament dostává více pravomocí na úkor Evropské komise.
Tím se EU stává demokratičtější. Tento bod se např. většině Holanďanů líbí.
2. Končí právo veta a bude rozhodovat tzv. kvalifikovaná většina: stačí 55% států s 65% obyvatel.
Tímto se stane EU schopnější rozhodovat. Právo veta jakž takž fungovalo, když EU měla pouze 12 členů. V současné situaci je právo veta neudržitelné.
Pochopitelně tento bod je ošemetný, neboť tím členské země riskují Evropský diktát v jistých záležitostech. Proto je třeba naučit se s ostatními členskými zeměmi vyjednávat a spolupracovat, jak v Evropské komisi, Evropské radě, tak v Evropském parlamentu. Toto se čeští politici nezbytně musí naučit a mohli by začít – a rychle - doma.
3. Podle Lisabonské smlouvy EU dostane představitele (prezidenta a ministra zahraničí), kteří budou voleni na několik let, a budou Evropskou uniii zastupovat navenek. Toto posílí postavení EU ve světě.
Ministr zahraničí se však na žádost Velké Británie formálně bude jmenovat „vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“ (vlk se nažral a koza zůstala celá.)
Situaci v České republice komplikuje stížnost podaná proti jejímu přijetí – možná trochu právem – k Ústavnímu soudu. Jsem zvědav na jeho rozhodnutí. 26. listopadu 2008 však Ústavní soud již konstatoval, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem země. Nejsem odborník v zákonech. Laicky viděno, se mi však zdá, že Lisabonská smlouva do jisté míry suverenitu ČR omezuje. Ne že mi to v tomto případě tolik vadí, ale mělo by se to rychle vyjasnit. Pokud při projednávání stížnosti Ústavní soud shledá Lisabonskou smlouvu přece jen rozpornou s českou ústavou, bude asi třeba změnit českou ústavu a možná i trochu Lisabonskou smlouvu. Lisabonskou smlouvu však již evropští politici měnit nechtějí, neboť skoro všechny země ji již ratifikovaly v současné podobě.
Konstatuji tedy, že vidím dvě možnosti. Buď z EU vystoupit a uzavřít s EU vlastní smlouvy, tak jako to udělalo Švýcarsko. Nebo Lisabonskou smlouvu podepsat, možná si ještě před podpisem dohodnout jisté výjimky, které Češi chtějí, a pak spolupracovat v rámci EU. Já jsem pro tu druhou možnost. Toto je můj osobní názor, který nechci a ani nemohu vnucovat.
Teoreticky vzato je i více možností, jak dále uspořádat a integrovat EU. Prakticky vzato však nyní vidím pouze tyto dvě možnosti,neboť všechny země až na ČR již Lisabonskou smlouvu ratifikovaly nebo ji budou v brzké době (Polsko) ratifikovat.
Pokud však velká většina poslanců s Lisabonskou smlouvou souhlasí, tak by prezident V. Klaus smlouvu podepsat asi měl. Copak v České republice není zákon, že jistá většina poslanců (např. 60% nebo 75%) prezidenta Václava Klause může donutit Lisabonskou smlouvu podepsat? Toto nevím, české zákony neznám. Může mi na to prosím někdo dole v diskusi odpovědět?
Legrační je, že v současné situaci formálně není možno z EU vystoupit, neboť na vystupování nejsou pravidla (jedna z absurdit EU). Takže pokud ČR chce vystoupit z EU, tak by asi bylo nejjednodušší a nejrychlejší nejprve Lisabonskou smlouvu podepsat a pak okamžitě z EU vystoupit. Dle Lisabonské smlouvy je totiž možno vystoupit. Tím by si ČR v celé Evropě u mnoha lidí získala respekt. Dlouhou nejistotou v otázce podepsání Lisabonské smlouvy si respekt nezískává. Otázkou však je, jak by se České republice pak vedlo a na jak dlouho by si tím tedy respekt získala. Zdá se mi snazší Lisabonskou smlouvu podepsat, v EU zůstat a v rámci EU dobře spolupracovat a v ní na poli diplomacie bojovat za zájmy ČR.
