Právě jsem narazil na zprávu, že Doris Day zemřela 13. května 2019 na zápal plic. Čest její památce a ať odpočívá v pokoji.

Pane Jaroslave, koukám, že máte dnes (podle českého kalendáře) svátek. Přeji Vám všechno nejlepší, hlavně však pevné zdraví - a posílám Vám jarní pozdrav z rozkvetlých českých - a moravských luhů a hájů... I šeříky už kvetou.

Děkuji za pěkné přání a jarní pozdrav. Šeříky miluji, silně voní. Na zahradě jsme jich měli spoustu.

Je v tom velká empatie a pochopení. Musí se s Vámi dobře žít...

Díky za pěkný komentář.

I má empatie má však své meze. Dnes ráno jsem zabil komára, který seděl na zdi nad mou postelí. Na zdi pak zůstal malý krvavý flek. To byla má krev, kterou jsem pak papírovým ubrouskem setřel.

Jaro se již probudilo a objevili se opět komáří, za domem mám rybníček. Tak dnes dám do zásuvek pár těch elektronických zařízení, které komáry odpuzují, aby mne neotravovali a abych je nemusel zabíjet.

Díky, pane Jaroslave, (mohu Vás tak oslovovat?) i já Vám chci poděkovat za Vaše "dvanáctero". Já jsem člověk veskrze pozitivní, ale někdy se člověk smutku a trápení neubrání. Například když přijde nemoc, anebo úmrtí - a to se bohužel stalo v naší blízké rodině v březnu dvakrát. Záhy však bylo vystřídáno radostí - jubilejní výročí naší svatby - chtěli jsme to s manželem utajit a oslavit to jen spolu, ale překvapili nás, oslavu uspořádala pro nás (bez našeho vědomí) naše nejbližší rodina i s dětičkami. A na začátku dubna narození naší krásné zdravé pravnučky. Prostě, člověk musí věřit, že i ten smutek musí jednou přijít, to, aby se člověk mohl radovat ze dnů šťastných. A " i když se člověku stane něco opravdu zlého, (nemoc), nikdy nemá myslit na to nejhorší. Na to je prý času dost, až se to skutečně stane." (To říkávala moje maminka). A náš známý zase říkával: "Pokud v chceš něco dostávat, musíš i ty umět dávat..." (Pomoc, lásku soucit, přízeň, pochopení pro druhého). Ještě jednou díky za Vaše dvanáctero pro šťastný život. Zdravím Vás do jarně rozkvetlé "tulipánové země " a přeji Vám hodně štěstí.. A věřím, že s jde opravdu všechno líp.

A ta stará písnka je opravdu pěkná, optmistická. Zpívávala ji kdyis dávno i moje maminka. (+1998). Já ji znám pod názvem, "kdo to ví, kdo ví - co se může stát - jen osud to ví a zná - a nám zbývá jen se ptát..." atd. Díky za připomenutí.

Pěkné (a zjevně odžité) dvanáctero.

Díky za návštěvu a pochvalu.

Díky za návštěvu a pochvalu. Jsem rád, že se článek líbí.

Moudře napsáno.Píseň paní Doris mě vrátila o mnoho let zpět.Zpíval jsem si ji.

Těší mne, že se Vám článek líbí. Ta píseň má moudrý text, veselou melodii a provedení Doris Day je nádherné. Občas si ji pouštím a vždy mi zlepší náladu.

vratila bych mnoho let. A divala se na věci jinak. To, co píšete je prostě tak. Ale všechno jde, a to i v pozdním věku a nějak lépe si to nahodit takhle:) hezké a potřebné:)

Děkuju Vám za plus, pane Chudáčku...

Jo jasně, pozitivní myšlení. Pokud jste ovšem nemocný, čeká vás operace s nejistým výsledkem, atd. tak to pozitivní myšlení ne a ne nastartovat.

Měla jsem tento týden nějaký unavený a napadaly mě pitomé myšlenky, ale dnes se to obrátilo a od rána jsem se cítila šťastná a nabitá energií. Nemá to tak náhodou být? Myslím, že člověk si musí prožívat všechno, jak smutky, tak i radosti. Nesnažit se nějak křečovitě smutek nebo horší náladu zahnat, ono to stejně nejde. Ale jinak souhlas s Vámi i včera s Kájou, člověk se musí sám snažit (uvnitř svojí duše), aby se cítil šťastný.

Díky za návštěvu a komentář.

Máte pravdu, špatným dnům a obdobím se člověk nevyhne. Nemá však do špatných nálad zbytečně moc a nadlouho propadat. Už to, že ví, že se z podobné situace nebo i horší dříve dostal mu může být vzpruhou. Někdy je asi i dobré, obzvláště když smutek má konkrétní reálnou příčinu, kterou člověk zná (například úmrtí v rodině), si zasmutnit a se "vysmutnit", tím se smutek zkrátí.

Mně například, když se mi ráno nechce vstávat, pomáhá jít se projít do přírody. Dnes jsem si byl zaplavat. Ne že bych se před tím cítil špatně, ale po plavání jsem se cítil lépe.