Novoroční ponoření se do Severního moře 2012 – III po akci

V prvním článku této série Novoroční ponoření se do Severního moře 2012 – I úvod je stručně popsána každoroční akce novoročního ponořování se do Severního moře ve Scheveningenu. V článku je umístěno několik snímků připravujíc

Centrální téma druhého článku Novoroční ponoření se do Severního moře 2012 – II ponořování bylo vlastní ponořování se více než 10.000 otužilců do moře. V tomto článku ukáži několik otužilců po akci a něco z prostředí, kde k této akci došlo. V minulém článku jsme se spolu rozloučili v teplé a prosklenné Van der Valk restauraci na konci scheveningenského mola, odkud je pěkný výhled na moře a scheveningenský bulvár.

Garra rufa lékařské rybičky

Když vyjdeme z Van der Valk restaurace, tak hned proti recepci firma Garra rufa experience nabízí terapii garra rufa lékařskými rybičkami.

Pro zajímavost překládám z prospektu firmy Garra rufa experience: Garra rufa rybičky vám snědí nemocnou část pokožky až po její zdravou část. Během jezení ryby vylučují malé množství enzymů, které mají blahodárný vliv na pokožku. Terapie pro jednu osobu po dobu 15 minut stojí 13 Eur.
Stručně řečeno: Krmíte jim rybičky svou kůží na nohách, možná Vám to prospěje a trochu za to zaplatíte.

Obchůdky se suvenýry

Dolní část scheveningenského mola (přízemí mola) je zasklená a jsou tam různé obchůdky s pohledy a suvenýry. Ačkoliv jde většinou o typické holandské suvenýry, některé tyto předměty jsou vyrobeny v Polsku, Číně apod.

Otužilci po akci ponoření

Po cestě k východu z mola jsem potkal první otužilce, kteří po ponoření již dorazili na molo.

Většina otužilců rychle zapadla do přilehlých restaurací, na jejich trochu kryté terasy anebo spěchali na parkoviště k autům.

Tyto maminky s dětmi spěchaly po chladné koupeli k autům na parkoviště. Dětem se ponořování očividně moc líbilo. Jiní otužilci jsou na této fotografii vidět vlevo na terase restaurace.

Obchody a obchůdky na scheveningenském bulváru

Na scheveningenském bulváru, v přilehlé pasáži a v přilehlých ulicích je kromě restaurací a kaváren také spousta obchodů a obchůdků. Přikládám jednu barvitou fotografii z obchodu „Chinese Giftshop“, kde jsou výrobky nejen z Číny, ale z celé Asie.

Pohled na pláž a moře

Na severovýchodním konci bulváru jsem opět vyfotil pláž a moře. Je to stejný pohled jako na první fotce z prvního článku této série, jen o necelé dvě hodiny později. Mraků trochu přibylo. Na této části pláže je pěkné, že na podzim a v zimě není přelidněna. V létě za pěkného počasí musíte jít několik kilometrů dále, abyste našli klidnější místo.

Závěr

Po cestě na parkoviště jsem se pobavil s těmito třemi mladými Holanďany.

Řekli mi, že se ponořování do Severního moře zúčastnili poprvé. Moc se jim to líbilo. Prý to není tak obtížné, jak se obávali. Teplota vody prý ušla. Teď po akci se cítili bezvadně. Mluvili o ponořování tak nadšeně, že mě napadlo se příští rok také aktivně zúčastnit. Doma jsem si to však rozmyslel. Vždyť mi stačí na Nový rok v jakémkoliv počasí na chvíli vyrazit k moři nebo jinam ven na čerstvý vzduch. :-D Můj celkový dojem z akce je stejný jako loni: je to vynikající, dobře zorganizovaná akce. Otužilcům i divákům se moc líbí. Člověk na ni zjevně nemusí obzvláště trénovat. Domnívám se, že pokud je někdo zdravý, tak ponoření bez úhony přežije. Osvěží jej to, překoná trochu sám sebe a malinko se tím otuží. Po akci ho hřeje celé tělo.

V České republice každoročně probíhá několik otužileckých akcí, které jsou tvrdší a těžší než scheveningenské novoroční ponořování. Čeští otužilci často plavou ve studenější vodě, závodí v ní v plavání – někdy až na 750 metrů. Pokud mrzne a řeka, rybník nebo jezero jsou zamrzlé, tak si dokonce nejprve musí vysekat díru do ledu.

Scheveningenská akce ponořování je snazší, účast na ní není tak velký sportovní výkon jako závod v plavání ve studené vodě na 750 metrů. Scheveningenská akce však vyniká v masovosti. Poslední léta zde byla účast vždy nad 10.000 otužilců.

Myslím si, že ponořování účastníkům prospělo. Jak psychicky - překonali se, tak fyzicky - osvěžili se a trochu snad i otužili. Na dospělých a dětech bylo po akci jasně vidět, že z toho, že to dokázali a přemohli se, mají radost. Nejde totiž o v pravém slova smyslu otužilce, kteří na takovéto akce celoročně trénují, ale o normální lidi, kteří si jednou za rok takhle kolektivně „zablbnou“.