Před lety byl můj otec někde na několikadenním pracovním školení. Má matka odjela na návštěvu ke svým rodičům, kteří bydleli na menším statku na vesnici nedaleko města, kde rodiče bydleli. Tam na ní přišly porodní bolesti.
Narodil jsem se
S pomocí narychlo povolané místní porodní báby jsem se narodil. Komplikace nebyly, narodil jsem se zdravý a matka se po svém prvním porodu také rychle dostávala dopořádku. Ani jsme nemuseli do nemocnice.
Poslali otci telegram, ten přijel a s dědečkem mě prý pořádně zapili. Byl jsem jeho první dítě a první dědečkův vnuk. Konec dobrý, všechno dobré.
Hospodářství
Dědečka a babičku na jejich statku jsme pak ještě léta často navštěvovali. Narodil jsem se několik měsíců před tragickým únorem roku 1948. Dědeček a babička měli menší hospodářství: dva koně, několik kraviček, ovcí, prasátek, hus, slepic a králíků. A trochu luk a polí, kde pěstovali pšenici a brambory. Byl to dostatek na to, aby se dědeček s babičkou a dětmi, které ještě žili u nich doma, dobře uživili. Práce na hospodářství bylo víc než dost. Dědečka a babičku to však bavilo. Bylo to jejich a dělali si vše po svém. Dědeček pracoval především venku a babičku spíš doma na statku. Nádeníky najímali málokdy. Vše dělali sami s pomocí dětí a příbuzných (výpomoci byly nutné hlavně při žních).
Také měli dva psy a několik koček. Německého ovčáka, který hlídal statek, a též malého ratlíka, který dle mne byl jen na to, aby dělal společnost babičce, když byla sama doma nebo šla na nákup. Kočky chytaly myši.
Od dětství jsem tedy získal dobrý vztah k hospodářskému zvířectvu. Zvířata byla chována skoro s láskou. I když nakonec šla na porážku, což babička někdy i oplakala. Miloval jsem především oba koně.
Viděl jsem, že hospodářství bylo smysluplné, chemie ani antibiotika se tenkrát příliš nepoužívaly. Věděli jsme, co tam jíme a že to je zdravé.
Pak však přišel tragický únor a následná kolektivizace. Dědeček pod tlakem vstoupil do družstva. Tam se mu pranic nelíbilo a z družstva vystoupil. Tenkrát mu to ještě bez velkých následků prošlo. Odvody státu však byly tak velké a špatně placené, že mu časem nezbylo nic jiného než do družstva opět vstoupit. Šťastný v něm však nikdy nebyl.
Brněnský dědeček
Druhý můj dědeček byl Brňák. Byl rozený pohodář a trochu světák: vyučil se několika řemeslům ve Vídni. Za první republiky pracoval u jízdní policie v Brně, skončil u ní na poměrně vysokém místě. Po tragickém únoru museli s babičkou odevzdat svůj "nadměrný" brněnský byt a dědeček přišel o svůj důchod státního zaměstnance z první republiky. Dědeček to vzal s nadhledem (ztráta státního důchodu z první republiky ho však mrzela) a odstěhovali se nakonec na vesnici do Čech, aby bydleli blíž nám. Když babička počátkem padesátých let nadávala na komunisty, tak jí dědeček uklidňoval slovy: "Neboj se, však oni příští zimu nepřežijí". Dědeček zemřel v šedesátých letech a komunisti vydrželi u moci do roku 1989.
Rodit doma nebo v nemocnici?
Nedávno v českých médiích proběhly diskuse o tom, zda rodit doma nebo v porodnici. Myslím si, že rizikovost porodu velmi záleží na zdravotním stavu ženy před porodem. Pochopitelně se komplikace nedají s jistotou předpovědět, ale dají se odhadnout s dosti velkou pravděpodobností.
U žen s nízkou rizikovostí bych klidně povolil porody doma pod odborným vedením porodní asistentky. Pokud vím, tak je to také téměř v celém západním světě.
Navíc, náhlé porody se také nedají vyloučit a zpravidla probíhají úspěšně. Mé narození je jeden z příkladů, že to je možné.
Jiný příklad z naší rodiny: Můj synovec nedávno odrodil narychlo doma. Na jeho ženu to přišlo rychle, zavolali ambulaci, šlo to však tak rychle, že pomocí telefonických instrukcí musel synovec pracovat jako poroďák. Když přijela ambulance, tak museli jen přestřihnout pupeční šňůru. To už synovec nezvládl. Ženu i dítě v ambulanci pro jistotu převezli do nemocnice. Synovec se stal na chvíli hrdina rodiny. Konec dobrý, všechno dobré.
Závěr: Můj názor tedy je, že pokud nejsou předem indikace komplikací, nemocnice není daleko pro případ, že by se komplikace přece jen vyskytly, a budoucí rodiče (především matka) chtějí odrodit s pomocí odborné asistentky doma, tak by se domácí porod zakazovat neměl. Konec konců, návštěva nemocnice také přináší různá (např. infekční) rizika.
a
