- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tento článek je pokračováním mého předešlého článku Mé vzpomínky na rok 1968 - první část.
Minulý článek jsem skončil slovy:
"Logicky docházelo k velkému napětí:
V červnu se zvyšovalo především napětí mezi Dubčekovým vedením a sovětským vedením.
Alexander Dubček byl tehdy v Československu a také na západě dost populární. Nejen kvůli reformám, které pod jeho vedením byly navrhovány a částečně i prováděny a lidu se většinou líbily, ale také proto, že byl tak trochu showman, očividně opojený popularitou a získanou mocí. V časopise Mladý svět tehdy byla publikována jeho fotka, jak skáče v Praze v Podolí z desetimetrové věže do vody. Některým lidem se to foto asi líbilo. Pamatuji si, jak se tato fotka líbila mé tehdejší přítelkyni (o které jsem se zmínil v předešlém článku), která Dubčeka dost obdivovala, a jak mě to na ní štvalo. Náš vztah však nebyl založen na politice ani na názorech na politiky. Nebyla žádná levičačka, natož politicky levicově aktivní, a myslel jsem si, že se jí Dubček líbí především proto, že byla idealistická až naivní dobračka a že z toho vyroste. :-)
Osobně jsem Dubčeka rád neměl. Považoval jsem jej za komunistického šaška a tajtrlíka. V komunismus s lidskou tváří jsem nevěřil. Bylo to něco jako poloviční panna. Poloviční panny možná existují, ale když se to provede dobře, tak maximálně pár minut. Soudruh Dubček však chtěl, možná upřímně, ten komunismus s lidskou tváří na dlouhou dobu, ale jako kovaný komunista stále jako "diktaturu proletariátu pod vedením komunistické strany". Když se jej později v devadesátých letech novináři v Itálii zeptali, zda je pravda, že v roce 1968 připravovali zřídit koncentrační tábory pro lidi, kteří by se proti komunismu bouřili, reformy by chtěli dotáhnout dál a ukončit vládu komunistů, tak řekl, že to není pravda. Nic (zatím) nepřipravovali, jen o tom uvažovali. To je síla. Dubček prostě byl kovaný komunista.
Dle mne, jak to vidím teď, byl Dubček hlupák nebo agent Moskvy, nejspíš do jisté míry obojí. Dopadlo to špatně, Sověti nás obsadili, což jeho předchůdce Antonín Novotný nechtěl a nedopustil.
Přesto se mi pochopitelně tehdy Pražské jaro a jeho v akčním programu KSČ navrhované reformy líbily. Myslel jsem si a doufal jsem, že v nějaké formě politické uvolnění bude pokračovat, že například bude omezena cenzura a budeme moci volněji cestovat na západ. Bylo to ode mne asi naivní, ale tehdy jsem si to myslel a v to alespoň doufal.
V červnu a červenci Sověti Dubčekovo vedení silně kritizovali, mluvili o tom, že se mu vedení země vymknulo a určitě vymkne z rukou a že dojde ke kontrarevoluci. Dokonce mluvili o tom, že nás obsadí němečtí revanšisté.
29. července až 1. srpna v Čierné nad Tisou proběhlo jednaní mezi vedením KSČ a KSSS. Česká delegace zde nebyla jednotná a jednání bylo značně dramatické, detaily viz zde: Události pražského jara. Dubček se v Čierné se Sověty nedohodl, situace se ale naoko trochu uklidnila. Proto jsem si stejně jako mnoho lidí v Československu tehdy myslel, že k zásahu vojsk Varšavské smlouvy do Československa nedojde.
Jak jsem zmínil v minulém článku, na jaře roku 1968 jsem byl studentem druhého ročníku MFF-UK. Na fakultě byl tehdy organizován výměnný studentský zájezd do Leningradu. Rozhodl jsem se tohoto zájezdu zúčastnit a to z následujících důvodů:
Takže jsem se na výměnný zájezd do Leningradu přihlásil. Odjezd by určen na 21. srpna 1968 ráno, už nevím přesně v kolik hodin, z Hlavního nádraží v Praze.
Konec druhé části. Pokračování vyjde v mém příštím článku zítra.
Související články
Mé vzpomínky na rok 1968 - první část
Jan Hus a Alexander Dubček - tragické postavy české a československé historie
Další články autora |
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...