Máchův Máj – fotomatiné

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdličin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. ... Máchovo dílo začíná moc pěkně.

Bělá pod Bezdězem

Vyrostl jsem v krásném malém městě Bělá pod Bezdězem. V zimě mělo zhruba 3 000 obyvatel a v létě díky letňákům 5 000. Bělá je obklopena nádhernými většinou borovými lesy. Leží 7 km na východ od Bezděze a na půl cesty mezi Mladou Boleslaví a Doksy s Máchovým jezerem.

Bydleli jsme v Máchově ulici. Žil jsem tam od svých zhruba pěti do svých 18 let (1966), kdy jsem odešel studovat do Prahy. Do Bělé jsem se vždy rád vracel.

Dům, kde jsme bydleli, sestával z 12 bytových jednotek, kam se kolem roku 1952 nastěhovaly mladé rodiny s dětmi a plánující mít děti. Za domem byla krásná velká zahrada s šeříkovými keři. Tam jsme si my děti rády hrály. Jednou z oblíbených her byla hra na schovávanou. Díky keřům bylo míst na úkryt víc než dost.

Bydleli jsme v druhém poschodí, takže jsme měli dostatečný výhled. Z kuchyně jsme viděli zdravotní středisko, za ním leží údolí Bělského potoka a za ním je kopec lidově zvaný Šibeňák, protože na něm prý kdysi stávala šibenice.

Zdravotní středisko - fotka z roku 2000

Z pokoje jsme měli výhled do zahrady a když jsme se podívali vpravo, tak jsme viděli kopec a hrad Bezděz. Pokud byl Bezděz v mracích nebo pod černýmy mraky, tak bylo jasné, že brzo bude pršet. Deště přicházely vždy od západu.

Bělské koupaliště

Bělá měla a stále ještě má jedno z nejkrásnějších přírodních koupališť ve střední Evropě. Tam mě otec naučil plavat a v létě jsem tam vždy strávil hodně času.

Když jsem chodil do 8. třídy, tak jsem na koupališti s přítelem Josefem soutěžili ve čtyřboji. Nejprve jsme si zahráli jednu nebo dvě partičky šachů. Pak jsme si dali běh na 100 m na pláži. Nebylo to tak snadné, písek byl dost hluboký. Třetí disciplína byla oběhnout celé koupaliště, zhruba 300 m.

Pak přišla poslední a nejdůležitější disciplína, byť jsme ji jako závodní disciplínu nikdy nevyhlásili a její výsledky ani nijak exaktně neměřili: lovení holek. Musím přiznat, že ve všech čtyřech disciplínách mě Josef zpravidla porazil. Byl sportovní typ, o rok starší než já, šachy hrál závodně a byl blonďatý hezoun, který se na holky stále hezky usmíval. :-D Nevadí, první tři disciplíny jsem stejně považoval jen jako způsob vylepšení mé mentální a fyzické kondice a vždy je lepší soutěžit s lepším. A co se té čtvré disciplíny týče, můj čas musel ještě přijít. :-D

Pochopitelně jsme se také koupali. V mém mládí byla v koupališti voda poměrně čistá, byla do něj byla dodávána z nedalekých Hlučovských pramenů, které leží pod kopcem Šibeńákem, a koupalištěm neustále trochu protékala.

Koupaliště - foceno v r. 2000

Rybník - 2000

Romantika v životě a romantismus v umění

Nejsem velký milovník přílišné romatiky v osobním životě ani romantismu v umění. Trocha romantiky je někdy příjemná. Stejně jako je příjemné si někdy k jídlu či po jídle dát skleničku vína. S romantikou se to však nesmí přehánět. Vždyť romantika je tak trochu sebeklam, který nejčastěji rychle vede ke zklamání. Když se však romantika stejně jako víno jemně dávkuje a ty dávky se třeba i denně opakují, tak to může inspirovat a zpříjemnit život.

Je však důležité mít stále na vědomí, že romantické zamilování není láska.

Romantismus v umění se mi líbí jen v hudbě. Skladby Smetany, Dvořáka, Čajkovského, Rachmaninova, Schuberta atd. mám rád. Romantická literatura včetně Máchova Máje je dle mne zpravidla blbost na blbost. Jedině Puškinův Evžen Oněgin ještě ujde.

Máchův Máj

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdličin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

Některé verše v Máji jsou krásné. Uznávám básnické kvality Máchy, po jazykové stránce byl jistě přínosem češtině a české literatuře. Obsahově je Máj však hodně zmatený příběh, který se asi ani zdaleka udát nemohl:

Vilém v pubertě utekl z domova, prý byl otcem vyhnán. O bezdomovce tenkrát nebylo nijak postaráno, tak musel loupežit a raubířovat. Pak potkal Jarmilu. Probudilo to v něm zamilování a sexuální pudy, což Hynek mylně nazývá láskou. Mladistvý Vilém Jarmilu asi nesvedl. To udělal jeho otec, dříve než ji Vilém poznal. Za což ho Vilém zabil a byl za to popraven (sťali mu hlavu a jeho tělo propletli v kolo).

Myšlenkově mi toto dílo moc neříká. Snad jen: dejme si pozor, když začne jaro. :-D Je jej možno také chápat hlouběji jako příběh o ne zcela vlastní vinou ztraceném mladém lidském životě.

Návrh ilustrace k Máji

Koláž sestávajíci z několika fotek:

• Strašný lesů pán Vilém přepadá cestující
• Jarní příroda a květiny
• Akt otce Viléma a Jarmily
• Vilém potkává Jarmilu
• Vilém zabíjí svého otce
• Bezhlavé Vilémovo tělo je propleteno v kole, hlava je postavena nad kolem
• Jarmila u jezera

Dosti nesourodé fotky, což odpovídá této romantické básni. Fotky a tudíž ani koláž jsem nezhotovil. Návrh může použít kdokoliv jiný.

Dodatek 13.5.2014 12:30

Přidávám ještě pár fotek z r. 2002 z Máchova kraje: ze Starých Splavů u Máchova jezera a z Prachovských skal.

Na první fotce vidíte záběr z oslav Máchova Máje ve Starých Splavech, kde herci Mladoboleslavského divadla hrají K.H. Máchu a některé jiné osoby z jeho doby. Na ostatních fotkách vidíte přírodu a to, že Jarmily v kraji ještě nevyhynuly. Už se nestýkají s loupežníky, ale například provádějí po kraji turisty. :-D