Děkuji všem za příspěvky do diskuse.

Článek jsem napsal spíš jako vtip, úvahu o tom, jak jsme se v roce 1968 mohli či nemohli ubránit invazi vojsk Varšavské smlouvy. Překvapil mne pozitivní ohlas článku a velká diskuze zde zasvěcených laiků-odborníků.

Sám jsem se na základě diskuse přiučil, jak to přesně bylo s tím rozdělení vlivu v Evropě v roce 1968 a zpracoval jsem to do dodatku článku.

Ještě jednou díky.

Ne každý Vás asi pochopil, což není až tak výjimečné

Pevnosti v pohraničí měla německá generalita dostatečně zmapované díky Němcům v pohraničí. Výstavba pevností byla rozdělena na etapy. První etapa měla končit v roce 1948. To co bylo rozestavěné nemělo z větší části zbrojní komponety. Ty se buď ještě vyráběly a nebo byly na papíře. Chbyly dalě do dělových věží. Tohle nám vyprávěl vojenský odborník v pevnosti Hanička. Ani ta nebyla vybavena zbraněnmi. Původně se uvažovalo budovat obranu bez pevností, které se dají stejně obejít a později zničit a budovat rychlostní silnice a po nich přesouvat armádu podle potřeby. Základ armádyby tvořit tanky, tak jako to dělalo Německo. Druhá skupina generálního štábu, která byla pro pasivní obranu, takovou jako byla za první světové války byla proti. Vyvola předčasné manévry, aby se ověřila tanková vize. Věděli. že tanky ještě nejsou zcela dokončené a podle toho manévry dopadly. Zvítězily pevnosti

"Vyvola předčasné manévry, aby se ověřila tanková vize. Věděli. že tanky ještě nejsou zcela dokončené a podle toho manévry dopadly. Zvítězily pevnosti"

Nikoliv pane Kindle.

To, jestli obranu budou tvořit pevnosti či ne nerozhodli nějaké předčasné manévry, ale daleko jednodušší věc.

Prostě to, kolik by bylo zapotřebí divizí k obraně RČS, pokud by nebyly na hranicích pevnosti. Zjistilo se, že k úspěšné obraně prostě nejsme schopni postavit dostatečný počet divizí z jednoho zásadního důvodu....nemáme dost obyvatel.

Takže žádné předčasné manévry, prosté počty.

Cast ceskoslovenskych ozbrojenych slozek, tedy alespon kontrasi, o "bratrske pomoci" v srpnu 1968 vedela nejmene 10 dni predem. Mel jsem do rodiny prizeneneho pribuzneho, ktery byl kontras. Ten byl spolu s hromadou dalsich kontrasu dva tydny pred invazi narychlo povolan na "skoleni" do Moskvy. Po navratu byl jako vymeneny, zamlkly, kdyz pri prochazce vecer s pribuznymi zacal byt slyset hukot vojenskych letadel, rekl "tak uz jsou tady". O cem se tehdy na skoleni v Moskve jednalo, nikdy nechtel rict, ani po sametaku 1989, ale rok pred svou smrti, kdyz uz asi videl, ze mele z posledniho, rekl, ze jim v Moskve durazne prikazovali, aby zabranili pri "bratrske pomoci CSSR na zadost ceskoslovenskych pracujicich" jakekoliv nepratelske akce csl armady vuci vojskum SSSR a jejich spojencum. No pribuzneho, ktery sice byl presvedceny komunista, ale ne fanatik a dokonce drzel prazskemu jaru palce, tri mesice od invaze od armady vyhodili a musel jit delat dost tvrdou manualni praci.

Nemohli. My totiž takové věci neděláme. Rádi mluvíme, neradi konáme. Podívejte se na zdejší reakce na Ukrajinu.

"Naše vláda se o nás nestará". "Ukrajinci si za to mohou sami, nám do toho nic není". "Nejlepší by bylo vystoupit z EU a NATO, Švýcaři vědí". nebo "My zbrojit nemusíme, jsme v NATO."

Ubrání se ty státy, které mají -

1. Definovanou a politicky diskutovanou pozici a strategii obrany a diplomatických zájmů.

2. Schopnost se účelně spojovat se sousedy do větších a funkčních aliancí.

3. Definované plány investic (zde do obrany), které vedou k cílenému vystrojení a vyzbrojení obranných systémů, aby parciálně plnily bezezbytku svou úlohu a mohly sloužit jako účinná složka mezinárodního systému obrany.

To ovšem nikdy nedosáhne společnost, která je postavena na pravidlech odborářské rekreace v celoživotním cyklu.

P.S. Češi mají jednu výjimečnou vlastnost - hromadně, ale každý sám za sebe se umí rychle přizpůsobit každému režimu, který je na ně uvalen a v rámci loajality pravidlům nového dosáhnout osobního úspěchu na pozadí celospolečenské porážky.

Jsou státy, kde jistá témata nejsou součástí politické šarvátky, protože jsou definovaným národním zájmem a politici jsou posuzováni za to, jak tomu zájmu slouží.

U nás je tomu naopak, cokoliv, co je z hlediska státu trvalé a jasné, je zde součástí toho politického karnevalu lží, které vedou k jednomu - i státní suverenita a bezpečnost je součástí licitace v politice jediného zájmu - kontrolovat rozpouštění toho obrovského balíku peněz, které nikdo nemusí vydělat, protože každý rok přistanou v kase ve formě daní.

A proč to je? Protože Československo mělo definovanou, ambiciosní státní pozici, jak jí sepsal TGM, ale v praxi jeho populace nikdy nebyla schopna tuto politiku naplnit činy. Jsme stát, který existuje jako "zdroj sociální pohody za jakoukoliv politickou cenu". "Národní a státní vize" jsou jen hospodské žvásty, které všichni rádi druhý den zapomenou v kocovině.

Ta základní česká národní, státní a politická otázka je - "A co z toho budu mít já?"

Odpověd je jednoduchá: Nemohli.

Podobný nápad měl tehdy spisovatel Vladimír Škutina - dát naše vojska na západoněm eckou hranici a pohrozit rusákům, že pokud k nám vlítnou, vydá se naše armáda směrem na západ. Byl pak odsouzen za podněcování k rozpoutání 3. světové války.

Vladimír Škutina v listopadu 1972 podepsal ve vězení závazek spolupráce se Státní bezpečností (krycí jméno Historik). Trest mu to nezkrátilo, z vězení vyšel v květnu 1974 se zákazem tři roky pracovat ve sdělovacích prostředcích. Po propuštění pracoval jako plavčík a skladník. Tajné policii podával hlášení především o Petru Uhlovi, Ivanu Klímovi, Ludvíku Vaculíkovi, Jaroslavu Hutkovi a mnoha dalších. Státní bezpečnosti předal celkem 194 zpráv, za které na odměnách dostal 39 000 korun. V roce 1977 podepsal na doporučení StB Chartu 77 od listopadu 1977 do května 1978 byl zaměstnán jako kameník v Průmyslu kamene na Zlíchově. Současně podával tajné policii podrobné informace o průběhu opisování, sběru podpisů a dalších okolnostech Charty 77.V prosinci 1978 mu bylo povoleno legálně se vystěhovat s celou rodinou do Švýcarska.

Na Jaltě k žádnému rozdělení nedošlo a ani určení sfér vlivu. O Československu se nemluvilo vůbec. Dokumenty z té doby mluví jednoznačně. Jako první o sférách vlivu přišel Goebbels a po něm to opakovali komunisté.

Díky za sdělení Vašeho názoru. Přečetl jsem si teď článek o Jaltské konferenci na Wikipedii a tam nic o rozdělení sfér vlivu. Navíc jsem si vygoogloval tento článek

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/pred-65-lety-si-mocnosti-na-jalte-rozdelily-sfery-vlivu-v-evrope_201002111019_jpiroch#:~:text=Je%20to%20ji%C5%BE%2065%20let,v%20Evrop%C4%9B%20po%20skon%C4%8Den%C3%AD%20v%C3%A1lky.

a ten mluví jasně:

"Tak jak je to často prezentováno, jde o ,Jaltský mýtus' v krystalické podobě. Když se důkladně podíváme do všech dobových dokumentů, nic podobného se nám nepotvrzuje. Pochopitelně představitelé tří vítězících mocností museli dělat určité kompromisy ve sporných otázkách, nicméně k žádnému rozdělení Evropy na sféry vlivu nedošlo," nesouhlasí s všeobecně vžitou představou o konferenci historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Sovětský Svaz před 21. srpnem informoval USA, že začne pohyb armád, ale akce se bude týkat pouze ČSSR. Velitel jednotek USA v Německu dostal z Pentagonu rozkaz, ať si nevšímá toho, co se bude dít u nás. Velitel jednotek USA v Německu přesto dne 21. 8., když dostal zprávy, kolik divizí přijelo k nám, vyhlásil nejnižší stupeň bojového poplachu. Z Pentagonu mu nařídili, ať ho odvolá. Někteří západní politici informovali Dubčeka a další naše politiky, že máme čekat příchod armád.

To vše je samozřejmé. Není možné uvést armádu do pohybu a nic neříct. To by si Západ mohl myslet, že jedou na Německo. Proto se vojenská cvičení předem ohlašují.

Přesně tak. Díky za doplňující informace.

Jen 2 poznámky:

- Sověti mohli tolerovat určité ekonomické reformy, spolupráci se Západem - viz později Kádár, ale niloliv politické, nebo ne podstatné.

- vojenské plány na rozdíl od Ukrajiny byly stavěny tak že se děla namířila na Západ. Bez šance, a kdo by pomohl? Nikdo.

Mali sme približne rovnakú šancu, ako v 38mom: ľudia boli ochotní obetovať svoje životy za Vlasť, ale politici neboli ochotní nechať umierať svojich voličov za Vlasť.

Myslím si, že naše šance na vítězství s Němci v roce 1938 a se Sověty v roce 1968 byla velmi malá.

Mimo jiné proto, že Němci nás mohli napadnut i z Rakouska. V Československu tehdy žilo hodně Němců Henleinovců.

Sovětský svaz nás mohl napadnout letadly a z Polska i Maďarska. V Československu tehdy žilo a bylo v armádě dost skutečných komunistů.