- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co je workholismus?
Workaholismus či workholismus je závislost na práci. Cituji z české Wikipedie:
"Workoholismus či workholismus je „závislost na práci“. Pojem vznikl ve Spojených státech amerických analogií s alkoholismem, kdy za základ slova bylo vzato anglické work – práce. Samotný pojem workholismus se v české odborné literatuře začíná objevovat až po roce 1989. Workholismus je choroba typická především pro Yuppies, což je označení pro mladé městské ambiciozní muže usilující pouze o práci.
...
Workholismus postihuje hlavně osoby s vyšším vzděláním a častěji muže než ženy. Větší riziko vzniku závislosti na práci mají lidé ve vyšších funkcích. Většinou jsou to lidé, kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru. Bývají to lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si z práce udělali jedinou náplň života. Workholici často slibují víc než mohou splnit, dělají několik věcí najednou, a když nepracují, trpí pocitem viny. Mnoho workholiků po různě dlouhou dobu sklízí úspěchy v práci. Dříve nebo později ale nastává zlom, vyčerpaný workholik nedokáže udržet nasazené tempo a jeho práce není zdaleka tak efektivní jako dříve.
...
O závislosti na práci je možné hovořit v případě, kdy se práce stává v životě jednoznačně dominantním tématem. Workoholik je člověk, jemuž práce likviduje zájmy a koníčky, často také sociální a partnerský život, stává se nejčastější myšlenkou i nejběžnějším konverzačním tématem."
Stručně řečeno, workholik není jen pracovitý, ale je až příliš pracovitý na úkor ostatních složek života.
Dva druhy středních cest
Jsou v principu dvě střední cesty mezi leností a workholismem.
Sám jsem v životě často inklinoval spíše k té druhé střední cestě. Učil jsem se dobře a snadno. Už v prvním ročníku svého vysokoškolského studia na Matematicko-fyzikální fakultě jsem se dovedl týden až dva intenzivně učit, udělat v prosinci jednu zkoušku v předtermínu a pak jet ještě před vánoci na týden hory, na soustředění našeho lyžařského oddílu na Mat-fyzu. Pak jsem udělal další zkoušky a opět jel na hory. V letním semestru jsem zkoušky jsem zpravidla stihl udělat do konce června a pak jsem měl až do konce září opět volno, které jsem trávil u rodičů v krásném městečku mezi lesy v Bělé pod Bezdězem a na jeden až dva týdny jsme jel na vodu. I během školního roku jsem si dostatečně užíval života.
Podobně jsem to často dělal během mé vědecké aspirantury na Mat-fyzu. Období studia, výzkumu a psaní dizertace jsem střídal s obdobími volna. V pracovních obdobích jsem žil dosti asketickým životem, trochu cvičil, trochu cvičil jógu a jedl zdravě. Pamatuji si, jak moje tehdejší přítelkyně mi jednou s despektem řekla: "Ba, ty máš zase jogurtové období".
Jak a proč se lidi stávají workholiky?
Ve výše uvedeném citátu z Wikipedie stojí (především) negativní důvody, proč se někdo stane workholik, ještě jednou cituji: "Většinou jsou to lidé, kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru. Bývají to lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si z práce udělali jedinou náplň života."
Osobně si myslím, že existují i pozitivní důvody, proč se někdo, pokud si nedá pozor, může stát workholikem.
Dodatek 3.7.21 8:40
Někdy je těžké pracovat v rozumné míře
V některých profesích, některých funkcí a u některých zaměstnavatelů je v Nizozemsku v poslední době někdy těžké pracovat klidně a v rozumné míře. Například v informatice je to způsobeno tím, že někteří manažeři oboru vlastně nerozumí, nenaslouchají dobrým odborníkům, mají megalomanské plány, jak co se týče rozsahu výsledků, tak co se týče termínů, a pak vzniká stres při pokusech o jejich plnění.
Když jsem nastoupil k jedné softwarové firmě, kde jsem pracoval jako konzultant, tak jsem po dvou měsících zjistil, že jejich plány jsou nerealistické. Když jsem to řekl vedoucímu projektu, vysokoškolsky vzdělanému celkem dobrému matematikovi-informatikovi, tak mi řekl, že to ví a hned to věděl. Když se tam hlásil na místo vedoucího projektu, tak měl dvě možnosti:
Místo chtěl dostat, tak se rozhodl pro opci 2. Výsledkem bylo, že to, co bylo naplánováno na jeden a půl roku, do termínu hotovo nebylo a ani po dalším roce. Pracovalo se uspěchaně a tedy méně méně kvalitně. Věci se pak musely někdy předělávat. Ředitel firmy, který si vynucoval ten nesmyslný plán, pak řekl, že informatici neumí plánovat.
Po roce a pár měsících jsem odtamtud radši odešel. S některými bývalými kolegy jsem však měl dále kontakt. Na jednom setkání mi pak řekli, že po několika letech ještě není hotovo ani to, co měl být hotovo za rok a půl. Firmu převzal její největší zákazník. Ředitel a jeho náměstkyně museli odejít. Ředitel byl hlavní vlastník firmy a na prodeji firmy dost vydělal. Zákazník za vše také mohl, protože si přál - v tom termínu a za ty peníze - nemožné. A ředitel, aby zakázku dostal, tak to slíbil. Firma měla pro různé funkce různé tarify a byla placena za hodiny práce svých zaměstnanců na projektu. Takže na prodlužování projektu vlastně vydělávala, do té doby než zákazník řekl dost a tu firmu - bez toho ředitele a jeho náměstkyně - koupil.
Konec dodatku
Dva irští rybáři
Další důvod, proč někdo příliš pracuje, může být, že chce vydělat hodně peněz. Smysluplnost takovéto činnosti dle mne pěkně ilustruje následující příběh:
Před lety v Irsku žili dva rybáři John a Jack. Každý z nich měl menší loď, moře tehdy ještě nebylo tolik vylovené jako dnes a tak s pomocí těch lodí si vydělali dostatečně peněz na to, aby uživili své rodiny. Jednoho dne ryby dobře braly a oba se z moře brzo vrátili. Na trhu prodali své úlovky.
Jack si lehl na pláž, opaloval se a odpočíval. John vyjel na moře znovu a zanedlouho se vrátil s lodí plnou nových úlovků.
Když uviděl Jacka, jak se povaluje na pláži, tak mu řekl: "Proč jsi nevyjel znovu, když dnes ryby tak berou?"
Jack se ho na to zeptal: "A proč bych to dělal?"
"Protože bys nachytal a prodal více ryb." odpověděl mu na to John.
Jack se ho zeptal: "A k čemu by mi to bylo?"
Johnova odpověď zněla: "Protože by sis pak mohl koupit fabriku na zpracování ryb."
Jack se znovu zeptal: "A k čemu by mi to bylo?"
"Protože pak bys byl bohatý a mohl ležet celý den na pláži." odpověděl mu John.
Jack se na Johna dlouze podíval a pak řekl: "A co dělám teď?"
Stručný závěr
Práce není všechno. A ani peníze nejsou všechno.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!