- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zajimavy prispevek, nelehko nejak přesně vymezit hranice mezi co je moc, a co je akorat. Snad zaleze na každým člověku, na jeho vnímáni co je v pohode.
Myslím, že to jsou obecně známé věci. Já osobně workoholička nejsem, i když - pokud mě opravdu nějaká činnost zaujme - většinou se jedná o psaní nebo kreslení, jde všechno stranou, a věnuji se jen jí. Nehledě na čas - někdy i na dočasný odklad nějaké jiné rutinní povinnosti. O manželovi bych to tvrdit nemohla, on bez nějaké činnosti (manuální, nebo i duševní) nemůže vůbec existovat. Na odpočinek si ponechává jen málo času, o to víc spí. A navíc je perfektcionalista. Je to jeho povahový rys, ten se změnit nedá. Myslím, že je to stále lepší, než kdyby byl líný. Díky za článek, pane Chudáčku. Zdravím.
Díky za komentář.
Sklon k perfekcionismu je skutečně nebezpečný.
Vaše téma mě moc nenadchlo, viz i nizoučká karma. Neberte to ve zlém ale ...kdybyste psal zajímavosti o Nizozemí a těch určitě je hodně, líbilo by se to určitě více.
Jaroslave, děkuji a přeji zajímavý konec týdne i dny další!
Díky za návštěvu a reakci.
Zdá se mi, že dnes večer se mnoho lidí dívalo na fotbal (Itálie hrála dobře) a málokdo četl blogy.