Automuzeum Louwman - Elektromobily z počátku 20. století

Muzeum Louwman v Haagu obsahuje nádhernou sbírku zhruba 250 aut od nejstarších veteránů až po nejmodernější a futuristické automobily. V úvodním fotoblogu "Automuzeum Louwman - Budova a auta" jsem uvedl základní informace.

V tomto článku se věnujeme čtyřem elektromobilům - tj. autům na elektrický pohon - z počátku 20. století.

Elektromobily byly ve velkém stavěny zhruba od roku 1890 až do třicátých let dvacáteho století. Byly používány především na kratší vzdálenosti a ve městech. S rozvojem spalovacích motorů jejich popularita upadla. Teprve v posledních letech auta na elektrický (nebo hybridní) pohon přicházejí opět do módy.

 Columbia, Electric Landaulet, 1899

 Toto auto je v muzeu v perfektním stavu. Z uvedených elektromobilů se mi líbí nejvíce. Proto uvádím hned několik jeho fotografií.

Vzhledem je toto auto přechodem mezi kočáry a auty. Je na elektrický pohon, který byl v té době - kolem roku 1900 - v módě. Tato auta nezapáchala, byla tichá a obzvláště v tuhé zimě byla v té době spolehlivější než auta na spalovací motor. Požívala se proto často jako taxi. Více informací o tomto modelu najdete v angličtině zde.

Tři další elektromobily

HEDAG je zkratka Hamburger Elektrische Droschken Aktien Gesellschaft. Společnost dostala licenci na provozování taxiků poté, co auta na naftu byla vykázána např. z Berlína a Hamburku.
Dva silné elektromotory poháněly přední kola. Auto bylo schopné ujet přibližně 80 km maximální rychlostí 23 km za hodinu. Na předku auta je umístěn zvon, který se používal jako varovný signál, že se blíží auto, protože tichý motor tohoto auta skoro nebyl slyšet.
Na autě je stále originální pznávací značka nizozemské provincie Severní Brabant (Noord Brabant).
Více informací o tomto modelu najdete v angličtině zde.

Elegantní malé coupé amerického poducenta Bakera, který byl v té době jeden z největších výrobců městských aut na elektrický pohon. Jednalo se o v mnoha směrech zvláštní auto. Přístrojová deska byla umístěna nahoře vedle "stropu" auta a ukazovala pouze elektrické napětí (Volty) a intenzitu proudu (Ampéry). Baterie byly umístěny vepředu a vzadu, zatímco motor byl umístěn pod sedadly. Auto mělo řídící páku, která v té době už byla z módy.
Marketinkově auto bylo mířeno především na dámy z vysoké společnosti. Čalounění bylo z hedvábí, střecha vysoko, aby v autě dámy mohly sedět v klouboucích.
Právě díky všem těmto zvláštnostem, skoro podivnostem, se auto stalo modelem pro babičku Donalda Ducka v kreslených filmech Donald Duck Walta Disneyho.
Více informací o tomto modelu najdete v angličtině zde.
 

Elektromobily společnosti Detroit Electric ujely až 160 km. Díky tomu byla ve Spojených státech na začátku 20. století společnost Detroit Electric jedním z vůdců v oblasti elektromobilů. Kolem roku 1910 dosahovala roční výroba této společnosti přibližně 1 500 elektromobilů. Společnost vyráběla elektromobily až do poloviny třicátých let minulého století.
Více informací o tomto modelu najdete v angličtině zde.

Oficiální stránky muzea, vstupné a nizozemská muzejní karta. Oficiální stránky muzea jsou zde. Vstupné pro dospělé je 14 eur, což není levné. Pro držitele nizozemské muzejní karty (museum kaart) je však vstupné zcela zdarma. Tato karta stojí zhruba 50 eur na rok a pro ty, kteří v Nizozemsku - byť jen dočasně - žijí a navštěvují rádi muzea, se karta vyplatí. V Haagu je na ní vstup zdarma například do následujících muzeí: Mauritshuis (kvalitní obrazárna s díly Rembrandta, Vermeera, Franse Halse atd.), Gemeentemuseum (obrazárna, sbírka delftské fajáns, atd.), několik muzeí ve středu Haagu vztahujícím se k Haagu a Nizozemsku, Museum Beelden aan Zee ve Scheveningenu a toto Muzeum Louwman. V některých muzeích se ke kartě za vstup do muzea musí trochu připlatit. Pro některá muzea karta neplatí.
V muzeu se smí fotit. Pouze v oddělení, kde jsou umístěny originály obrazů a plakátů, se nesmí používat blesk.

Obrazy a plakáty. Muzeum obsahuje velkou sbírku pěkných dobových obrazů a plakátů vztahujících se k historii automobilů. Fotografii jednoho obrazu jsem umístil k perexu článku.