Budeme se i u nás soudit o vánoce?

Ruka po probuzení automaticky zašmátrala po empétrojce, aby pustila rádio a já se seznámil s tím, co se děje. Chybějí čtyři dny do Štědrého dne, dne kvůli němuž se z prosince stává každoročně nákupní šílenství. To je taky nejčastější téma, kterému se redaktoři rádia věnují. Objevilo se však i nové „vánoční“ téma. Ve Francii probíhají soudní procesy o to, zda mohou veřejné instituce prezentovat křesťanské symboly neodmyslitelně spjaté s vánočními svátky. 

Neznám historii , která se váže k oslavě vánoc. Sice jsem četl něco o tom, jak si křesťané přisvojili a „ideologicky“ upravili tyto původně pohanské svátky, ale jako zcela nedůležité jsem to z paměti ihned vypustil. Betlém, jesličky, zářící hvězda a ježíšek pro mě k vánocům patří i přes to, že jsem ateista. A je mi celkem jedno jestli si tyto symboly vystavují lidé doma nebo se objeví jako u nás na náměstí před radnicí. Zrovna tak by mi bylo jedno, kdyby se tam objevily symboly, které uctívají jiná náboženství. Soudní procesy o vystavování či nevystavování jesliček mi přijdou směšné. Nicméně nejspíš jsou nevyhnutelné. Tzv. západní křesťanská civilizace sklízí, co sama zasívá. A čeká to zřejmě i nás.

Přizpůsobujeme si zákony svému vidění světa a nepřemýšlíme o tom, že se jednou ty zákony obrátí proti nám. To, co bychom měli ponechat na společné nepsané dohodě vycházející ze vzájemného respektu a tolerance potřebujeme vepsat do zákonných pravidel vynutitelných posléze soudní represí. A tak jednou vymyslíme zákony proti dlužníkům, které později zasáhnou obrovské množství všech ostatních, jindy se domníváme, že vytváříme zákony na ochranu zaměstnanců, které později vytvářejí armádu nezaměstnaných a nyní třeba věříme, že byrokratizací ekonomiky a buzerací podnikatelů dosáhneme růstu ekonomiky a pravděpodobně jen urychlíme sešup k ekonomickému krachu.

Není to tak dávno, co jsem psal o případu učitelky mateřské školy v budějicích, proti které se spustila kampaň kvůli tomu, že jako muslimka nosila šátek. Než se do případu vložilo několik protiislámských aktivistů, nikomu šátek nevadil. Učitelka byla údajně oblíbená a nebyly s ní žádné problémy. Ovšem šátek coby symbol islámu, byl pro některé lidi neskousnutelný. Později se objevily podobné případy. Začala se řešit náboženská neutralita veřejných institucí. Nevím jak je to v současné legislativě, jen vím že vzájemný respekt a toleranci si zákony vynutit nelze. Snaha cokoliv si vynutit vede jen k přesně opačnému výsledku. Dnes řešíme šátky na hlavách muslimských žen a mnozí z nás by rádi tohle vyřešili zákonem. Ale podle stejného zákona dřív nebo později budeme řešit jesličky, které jsou také jen náboženským symbolem. Jen sklidíme, co nyní zasíváme.

Jsem ateista a k životu a klidnému soužití s dalšími lidmi mi stačí jedno jediné přikázání: nečiň jiným, co nechceš aby jiní činili tobě.
Někde jsem v posledních dnech četl, že čím hloupější člověk, tím víc přikázání a nařízení ke svému životu potřebuje.