Shrek u konce s dechem

Shrek – v roce 2001 způsobil revoluci v animovaném filmu, o čtyři roky později se mu podařilo překonat sebe samého a letos se opět vrací, aniž by nám měl co říct.

www.shrek3.cz

Shrek si na letošní sezónu naplánoval svůj druhý návrat a opět zaplnil (nejen) kina po celém světě, stejně jako Spiderman, Piráti z Karibiku a Dannyho parťáci. Tyto tendence svědčí o touze po maximálním zúročení investic do výnosných projektů, stejně jako o hollywoodské tvůrčí krizi. Pokud filmové pokračování nebylo zamýšleno od počátku, na výsledku se to projeví, i za předpokladu že jsou jeho náklady několikanásobně vyšší. Zmiňované tituly jsou v první řadě skvěle fungujícími obchodními značkami a až poté filmy. A Shrek je toho tím nejzdárnějším příkladem – vždyť jaká jiná filmová postava je snadněji identifikovatelná než zelený zlobr? Na jakékoliv zboží lze umístit legendární růžky nebo jej zabarvit do brčálové barvy a prodej v souvislosti s uvedením filmu razantně stoupne.

Shrek Třetí postrádá všechny přednosti předchozích dílů a skutečnost, že se film jmenuje Shrek Třetí a nikoliv Shrek 3, je asi největší originalitou, kterou můžete od snímku, parazitujícím na svých dvou předchůdcích, očekávat. U původního Shreka stál v popředí samotný příběh, který parodoval pohádkové schéma a ironicky ho sám využíval. Pohádky mají jasně definované postavy, přísné rozdělení kladných a záporných hodnot a především začátek a konec. To vše u prvního dílu fungovalo. Druhý díl už samozřejmě na tuto strukturu nemohl navázat a divákovu pozornost se snažil udržet efektivností – Shrek dostal lidštější rozměr, přibyla spousta vedlejších postav a motivů, větší prostor dostaly akční scény a vypravování bylo obohaceno o muzikálové výstupy. Tato nesourodá směsice překvapivě zafungovala, a to díky spoustě vtipných narážek, které byly ještě propracovanější, než u prvního dílu série.

Shrek Třetí nepřináší nic, co už tady dříve nebylo – hlavní hrdina je poněkud nechutný, kocour roztomile vyvaluje oči, oslík je otravný…vrcholící muzikálové finále, zpívající kocour a osel na závěr atd. Ale základní povahové rysy temtokrát nemají příliš velký prostor na úkor snahy o vytvoření psychologie postav, která samozřejmě do tohoto žánru vůbec nepatří. Shrek i oslík jsou postaveni před problematiku rodičovství a v tuto chvíli jim dochází nejen humor, ale také dech. Celé toto téma je zde na animovaný film bráno neskutečně vážně, což má na svědomí dialogy působící jako ze špatného hraného filmu. Ta tam je stylizace a nadhled charakteristický pro Shreka, jak jsme ho dosud znali. Celý námět nezapadá do pohádkové koncepce. Slyšeli jste snad někdy pohádkové postavy pronášet věty typu: „Jsem těhotná.“? 

Scénář třetího Shreka je plný nelogičností a vzhledem k výrobní době (tři roky) působí nadmíru odfláknutě a navíc vůbec nerespektuje skutečnost, že by film mohli vidět diváci neznalí předchozích dílů (žabí král, poražený Jasoň atd.). Shrek se má stát následníkem trůnu, což se mu nezamlouvá (to je zdůvodněno pouze tím, že mu nepadne vladařský oděv). Naštěstí je do příběhu pro tento účel na míru vytvořen Fionin bratranec Arnie a s ním se do filmu namísto již dostatečně vyčerpaných pohádkových postav dostávají hrdinové z „artušovské legendy“. Na královský trůn má však spadeno i Jasoň, jehož muzikálová obcese je určující pro finále filmu. Proč mu sakra Shrek své místo neuvolní, čímž by vznikla spokojenost na obou stranách? Namísto toho musí Jasoň počítat s podporou společenství pohádkových zlounů, kam se z nevysvětlitelných důvodů dostala třeba i Karkulka či Pinochiův tvůrce Geppetto. Tyto scény jsou důkazem toho, že klasické, důvěrně známé pohádkové postavy si své odbyly již v předchozích dílech a nemají co nového nabídnout. Království podlehne útoku a Fiona je za účasti pohádkových princezen rozhodnuta pro své nenarozené dítě zachránit celý svět.

Vyvrcholení filmu se odehrává v kulisách muzikálového představení (stejně jako Shrek 2), které by mělo být reakcí na skutečně se odehrávající události (vítězství Jasoně nad Shrekem). „Film ve filmu“ v tomto případě zdaleka nedosahuje účinku, jakého bylo obdobným způsobem dosaženo v Moulin Rouge. Vyprávění dospěje do patové situace, z které jej dostane Arnie svým srdceryvným projevem o tom, že každý je strůjcem svého štěstí a záporné postavy se tak zničehonic rozhodnou páchat dobro, čímž je porušeno jedno ze základních pravidel pohádkového žánru. 

Vyprávění dějové linie samo o sobě film neutáhne a je potřeba jej zatraktivnit tu rychlejším sestřihem, tu snem či nesmyslně zařazenou písní Sněhurky. Hudební složka působí oproti předcházejícím Shrekovým dobrodružstvím také dosti rozpačitě. Soundtracky z „jedničky“ a „dvojky“ byly napěchovány chytlavými poprockovými písněmi, které si divák s filmem dosud spojuje (I am believer, Accidentally in love). V „trojce“ se tvůrci z nepochopitelných důvodů snaží neradostné okamžiky podkreslit tesklivými melodiemi (smrt krále, Fionino stýskání). Co  by se dalo u hraného filmu označit za laciný postup, je u animovaného snímku do očí (respektive uší) bijící průšvih. Za největší prohřešek třetího pokračovaní však považuji naprosto nedůstojnou postavu kouzelníka Marlina, který je pro Shreka stejně nesnesitelnou figurkou jako Jar Jar Binks pro Star Wars. V zoufalé snaze o originalitu šli tvůrci až tak daleko (nebo spíše nízko), že nechali například nebohou královnu hlavou rozrážet zdi. Hůře dopadli už jenom oslík s kocourem, kteří si nedopatřením prohodili svou identitu (ve „dvojce“ se oslík už proměnil ve statného oře, nyní bylo potřeba tento motiv ještě trumfnout.

Shrek třetí nabízí i vtipné momenty, zdaleka však nedosahují takové frekvence, jako v předchozích dílech. Osobně jsem se zasmál třikrát (zmáčený kocour, příprava princezen na útok a Pinochio v automatu). Ostatní vtipy jsou buď již známy ze starších snímků, nebo balancují na hranici dobrého vkusu. A pokud se už nějaký nový vtipný motiv objeví, je tolikrát opakován, až přestane být vtipný (umírající žabí král, přehlušení důležitých slov v dialogu). 

V posledním záběru se Fiona Shreka po vysilující péči o potomky ptá: „A co budeme dělat teď?“. Nejlíp zůstat v bažině, žít tam šťastně až do smrti a s detaily tohoto soužití se už s diváky nedělit.