Vanessa je plnohodnotným členem naší rodiny. Nechybí při žádné slavnostní příležitosti, nenechá si ujít jediné rodinné jubileum, mám ji spjatou s těmi nejšťastnějšími okamžiky svého života. Její přítomnost je vždy doprovázena bezmeznou radostí, upřímnými úsměvy a občas i neskrývaným dojetím. Chvíle s Vanessou patří k těm nezapomenutelným…
Televizní reklama už léta na diváky útočí sdělením, že radost se skrývá v Toffifee, moji příbuzní jsou však zcela jiného názoru. Radost je v tomto případě přímo úměrná poměru hmotnosti a ceny. Zatímco Toffifee skrývá pouze 125g radosti, Vanessa jí za stejnou cenu nabízí rovných 400g. Z tohoto důvodu jí může konkurovat jen “kolegyně” Malanie, která se u nás objevuje pouze v případě, kdy mám narozeniny zároveň já i moje sestra a je nutno naše dary oddělit, abychom se snad nehádali (pravděpodobně se jedná o nějaký přežitek z dětsví).
Narozeniny se občas obejdou bez tradičních symbolů, jakými je kytka (v zimě jsou drahé) či dort (má příliš kalorií), Vanessa je však jejich nedílnou součástí (alespoň od doby, kdy u nás otevřel své provozovny Lidl, v jehož nabídce se tato bonboniéra nepřetržitě objevuje). Opravdu netuším koho chtěl výrobce svými názvy oslovit, když pro tyto “pochutiny” zvolil jména, která by spíše slušela pracovnicím nočních klubů. Pro babičku byl spíše atraktivní obal, který připomíná staré dobré časy (kombinace čokoládových bonbónu elegantně doplněných trojicí odkvetlých růží), kdy slova jako Mon Cherry či Rafaelo byla neznámými pojmy.
Ačkoliv jsem Vanessou obdařen průměrně třikrát ročně, její obsah jsem okusil jen jednou. Uvnitř se nachází spusta radosti (=bonbonů) roztodivných tvarů. Jak smutné zjištění ovšem je, když je jejich obsah totožný. Po tomto odhalení jsem zvolil strategii, kterou se své věrné společnice zbavím a zároveň budu šířit radost dále – neporušenou Vanessu nenápadně posílám dál.
Takto Vanessa putuje celou rodinou. Radost se přenáší dál a dál a nikdo nevěří, že tolik radosti dokázala napáchat jediná bonboniéra. Občas se však vrátí jako bumerang, proto je nutno poznamenat si její datum spotřeby, případně “výrobní číslo”. Vanessa tímto zůsob procestuje celou republiku, dokud nedorazí k němkomu, kdo s ní ještě nemá zkušenosti a neodolá pokušení odhalit tajemství této širokoúhlé růžové krabice. Nutno ovšem dodat, že v naší rodině už takových jedinců mnoho není...
Zatím poslední koloběh Vanessy proběhl následovně:
Srpen – sestra jde v den svého svátku navštívit babičku. Pro jistotu si namísto kabelky bere rovnou batoh, protože Vanessy je opravdu pořádný kus. Při návratu domů následuje stručný dialog: “Byla tam?”, “Byla!”.
Říjen – děda má narozeniny, Vanessa mění majitele. Je však nutno odstranit dekorativní mašli, která ji už tři měsíce zdobí, aby nedošlo k prozrazení.
Listopad – k narozeninám spolu se sestrou dostáváme další Vanessu a Melanii, které dodnes čekají na svého nového majitele.
Prosinec – druhá sestra má narozeniny a navštíví dědu. Co by jí jen tak dal? Po chvíli napětí se vrací s kuchyně....je to ona!
Leden – sestra Vanessu převeze o pár kilometrů dál a obdaří s ní druhou babičku, v jejímž dosahu není Lidl a proto ji považuje za “luxusní zahraniční bonboniéru”. Datum spotřeby se nebezpečně chýlí ke konci a odhalenou Vanessu pokrývá šedý povlak, který na radosti, která se ukrývá uvnitř, nic ubírá.
Ve skutečnosti se ve Vanesse skrývá pšeničný škrob, glukózový sirup, sojová mouka, glukózovo-fruktózový sirup, dextróza a E476... prostě všechno, jenom ne radost. Přesto pokaždé, když se jí zbavuji, pevně věřím, že nového majitele potěší.
