Než se Robin stal Hoodem

Tažení proti zbojníkům pokračuje. Nástrahám filmové adaptace  po Jánošíkovi neunikl ani Robin Hood.

O Ridleym Scottovi je známo, že má slabost pro historii a Russella Crowea. Obojí se mu tentokrát vymstilo. Jeho Robin Hood je novátorský pouze tím, že násilně cpe historická fakta do legendy, která se od nich ze své podstaty snaží osvobodit, a Crowea do role, z níž už dávno vyrostl. Režisér Robina Hooda připravil o jméno, Sherwood i paměť. Jeho jediným poznávacím znakem zůstal luk, který paradoxně nevyužívá k tomu, aby bohatým bral a chudým dával, ale brání jím své vykořisťovatele.

Robin Hood za svou existenci nevděčí historickým pramenům, ale lidové slovesnosti, která jeho příběh po staletí přikrášlovala. Ridleymu Scottovi tak nelze upřít právo vyprávět jej po svém a život středověkého hrdiny obohatit o momenty, které se budou vyjímat na širokoúhlém plátně. Zvolil si ovšem poněkud nešťastné řešení, které z osudu vzpurného zbojníka učinilo tuctový historický válečný film.

Tam, kde chybějící fakta nabízela prostor pro fantazii, Scott násilně zapojil historické události. Robin Hood se tak proti své vůli ocitá uprostřed sporu mezi Francií a Anglií a jako správný patriot nahrazuje smysl pro spravedlnost smyslem pro čest. V takové situaci jdou pochopitelně vlastní zájmy stranou a namísto protistátní zbojničiny přichází doba skutečných hrdinů, kterým jde o vyšší zájmy, než nasytit hladové poddané.

Russell Crowe hraje spíše anonymního válečného veterána, jemuž křížová výprava zastínila mysl tolika traumaty, že dočista zapomněl na svůj původ. Výpadky paměti jsou nejspíš v Anglii konce 12. století běžným jevem, protože nikoho z obyvatel Nottinghamu nepřekvapuje, když Robin přijme novou identitu po mrtvém rytíři a vystupuje jako Robert Loxley. Útočiště v lesích nachází až poté, co na pobřeží odrazí francouzskou invazi, a navzdory hrdinským činům je nevděčným  králem Janem prohlášen za psance. To už se ale nezadržitelně blíží závěrečné titulky.

Novodobý Robin Hood působí přes všechny velkolepé bitevní scény značně unaveně. Na vině je nejen scénář postrádající spád, ale především samotný představitel hlavní role. Russell Crowe už není impulsivním akčním hrdinou, ale jedná vždy s rozvahou. Příliš tak nepřekvapí, že vyniká především v patetických projevech. Každý jeho krok je totiž  součástí plánu, v němž není prostor pro emoce. Čistě pragmatický je i jeho vztah s lady Marion, za nímž nestojí milostné vzplanutí, ale snaha o materiální zajištění. Jakby taky ne, když Cate Blanchett  má v sobě více testosteronu než Robin a poslední zbytky její ženskosti mizí ve chvíli, kdy sama vyrazí do boje.

Nebýt ovšem bitevních scén,  na Robina Hooda by po předlouhých 140 minutách nezbyla jediná pozitivní vzpomínka. Když se na plátně zrovna nebojuje, celý děj se odehrává převážně v jednom domě a na přilehlém poli. Přestože v centru dění stojí londýnský Tower, Scott toho z jeho interiéru příliš neodhalí. Vše podstatné se totiž odehrává na bitevním poli, přičemž není až tak důležité, kdo jde zrovna komu po krku.

Scottův film není příběhem Robina Hooda, jak byl dosud interpretován. Jeho jméno v něm funguje spíše jako klamavá reklama, která do kin přiláká rozhodně více diváků než příběh fiktivního křižáka hájícího mocenské zájmy Anglie. Pro Robina Hooda to ovšem letos není poslední rána. Divadlo Kalich chystá na září nový muzikál, v němž bude zbojnickou legendu vyprávět pomocí tanců a zpěvů.