Němý výkřik Českého slavíka

A co když to opět dopadne stejně? Pak nejspíš nastane čas Českého slavíka jednou provždy umlčet.

Kdepak ty ptacku hnízdo mas?

Při sledování vyhlášení výsledků ankety Český slavík 2009, se mohl dostavit pocit déjà-vu. Totéž se totiž ve Státní opeře odehrálo i loni a ceremoniál se výrazně nelišil ani v předchozích letech. Za poslední rok si pravděpodobně česká hudební scéna prošla mrtvým obdobím, protože všech devět oceněných interpretů je nachlup stejných jako v roce 2008. Pro příště by tak namísto nudného ceremoniálu stačilo anketu odvysílat ze záznamu a všechny devítky předělat na desítky.

Pokud jakékoliv ocenění získá několik let po sobě stejný člověk, je to spíše než potvrzením o jeho výjimečnosti důkazem o nedostatku konkurence a úpadku celého odvětví. Pokud by například všechny automobilky podlehly finanční krizi, titul Auto roku právem nikdo nedostane. V anketě, kde je jediným kritériem nevkus veřejnosti, však platí jiná pravidla. Ceny se tak udělují i v době, kdy česká hudba prochází zimním spánkem. 

Český slavík se totiž neuděluje za skutečný výkon, ale spíše ze setrvačnosti. Pětatřicetinásobný držitel tohoto ocenění Karel Gott po letech vysilujícího předstírání úžasu konečně došel k velkorysému závěru, že by soutěž mohl opustit a své místo na trůnu tak uvolnit potřebnějším. Jeho myšlenka by byla ovšem geniální pouze za předpokladu, že by ji dotáhnul do konce.

Lucie Bílá je v tomto ohledu ještě v podstatě začínající umělkyní, protože slavíků má na kontě prozatím pouhých 12. Letos jí ovšem cena budiž přána, protože výjimečně vydala nové album. Kabátu ovšem k vítězství stačilo za celý rok uspořádat jediný (i když po čertech velkej) koncert. Chápu, že fanoušci své hvězdy milují i ve chvílích, kdy prožívají pasivnější období své kariéry. Ale pokud se ceny rozdávají samoúčelně, ztrácejí svou váhu. A takový Český slavík je v současné době lehčí než jeho předobraz ze zvířecí říše. Když je k získání Českého lva potřeba natočit film, do hlasování o slavíka by měli být zařazeni také jen interpreti, kteří byli v uplynulém roce opravdu činní. 

Slavík si pod sebou podřezal větev i v kategorii Objev roku, kde bodoval účastník Česko Slovenské SuperStar Martin Chodúr. Považovat za hudební objev někoho, kdo v podstatě nedělá nic jiného, než že dokáže v televizní soutěži hezky přezpívat cizí písničky, je pro budoucnost ankety přímo zhoubné. Počkejme si na Chodúra po roce, kdy bude přinejlepším první mezinárodní a čtvrtou pozapomenutou SuperStar. Jeho ocenění působí stejně zoufale, jakoby Nobelovu cenu za fyziku získal úspěšný řešitel AZ kvízu.

Oddělit SuperStar od Českého slavíka je však nemožné, protože oba pořady vysílá TV Nova, která diváckému nevkusu v mnohém svědčí za své dominantní postavení na trhu. Díky této symbióze se skokankou roku v kategorii zpěvaček stala Marta Jandová. Ta sice s kapelou Die Happy vystupuje už 15 let, ale veřejnost si jí všimla až ve chvíli, kdy v SuperStar zasedla jako porotkyně. 

Jako záblesk inovace se v loňském roce jevilo zřízení kategorie Slavíci bez hranic určené slovenským interpretům. Po dvou letech její existence má dvě trofeje na svém kontě skupina No Name… a jsme tam, kde jsme byli.

Český slavík nikomu strmou kariéru ani nesmrtelnost nezaručí. Jediným, kdo z tohoto projektu opravdu profituje, je minerálka, která je s názvem ankety nesmazatelně spjata. Pokud je na tom domácí hudební scéna opravdu tak špatně, že celé desetiletí reprezentuje hrstka vyvolených interpretů, pak se jako jedniné řešení nabízí udělit ceny vždy jen s nástupem další generace. 

Až bude jednou o držitelích Českých slavíků rozhodovat loterie, celá show snad konečně dostane potřebný adrenalin. Prozatím jsou výsledky tak předvídatelné, že sázkové kanceláře považují za zcela zbytečné vypisovat kurzy na vítěze.