- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Milý Adame, nevím, jestli jste se na film chystal jít, nebo jste dal na můj návrh v diskuzi pod Vaším jiným článkem. Ať tak či onak, děkuji Vám.
Jak už jsem psala, na film jsem jít nechtěla, protože mi něco a někoho připomíná. Recenze se mi četla dobře, ale přesto se na film raději podívám až doma na DVD – je zvláštní, jak v reálném životě brečím zřídka, ale jak jde o film, klidně bulim u každé romantické scény, o melancholických či tragických ani nemluvě.
Jen na vysvětlenou, blízká kamarádka už je nějakou dobu v kómatu, resp. posledních pár měsíců už je „probraná“, ale zřejmě má locked-in syndrom, protože mozek jí prý funguje dobře. Taky komunikujeme prostřednictvím mrkání, ale s tou abecedou jsme to ještě nezkoušely. Někdy se jí ptám, jak to tam „u ní“ vypadá. Dávám jí otázky, jestli je to tak a tak a ona mrkáním ten příběh posouvá dál. Někdy jsem evidentně s představami mimo , tak se na mě vykašle a jde si v tom svém světě užívat. Musím říct, že ta zkušenost je neuvěřitelná, posunulo to dál nejen naše kamarádství, ale i mě samotnou. Přesto bych to za takových okolností nepřála zažít nikomu. Tak to jen tak na okraj, proč jsem si to nechtěla jít prožívat do kina.
Děkuji.
O filmu jsem už slyšel dřív, ale když jsem se rozhodoval na co do kina, inspirovala mě i vaše prosba Ono je těžko hodnitit film, na kterém vás dojme už jeho samotný námět. Přesto, jak už jsem psal, Skafandr a motýl vzbuzuje namísto dojetí naději a mě samotného přiměl k uvědomění jak snadné je vlastně psaní, když k tomu má člověk dvě ruce...Osobně si nedokážu představit, co se takovému člověku odehrává v hlavě, takže díky za ten film.
Přeji vám hodně trpělivosti a kamarádce hlavně naději. A.