Kukyho putování mechem a kapradím

Jan Svěrák dojímá a zároveň děsí příběhem alergenního růžového medvídka, který v lese plném bizarních obyvatel zažívá krušné chvíle.

Režisér tentokrát udělal rázný krok jiným směrem a navzdory technologickému pokroku se pokusil natočit film na principu loutkového divadla. Přitom dokázal zúročit všechny nedostatky, které s sebou tato starosvětská forma zábavy přináší. Postavičky včetně Kukyho nedisponují mimikou a omezují se na třepetavé pohyby označující, že znějící hlas patří právě k nim. Co by však jinde působilo jako handicap, je v tomto případě autorským záměrem.

Svěrák o nešťastném medvídkovi vypráví z naivního dětského pohledu na pomezí reality a snu, takže nakonec každá výtka vůči Kukymu vyzní jako neopodstatněná. Svět, který si malý kluk tajně spřádá ve své mysli, totiž funguje podle vlastních pravidel. A jakoukoliv nedokonalost lze obhájit tím, že příběh vlastně nevypráví Jan Svěrák, ale jeho šestiletý syn, který si na rozdíl od svého otce až tak nepotrpí na dotaženost v každém směru.

Po krátkém prologu, kdy ošuntělý Kuky bez slitování zamíří do popelnice, mizí skuteční herci a nahrazují je roztodivné bytosti, při jejichž výrobě byly použity buď odpadní materiály ze skládky nebo stejně odpudivé dary lesa. Svěrák tak může (nejen) dětem odkojených na líbivých animovaných filmech hollywoodské produkce způsobit nemalý šok. Navazuje přitom na odkaz českého loutkářství ve vší jeho (s prominutím) zrůdnosti Chápu, že fantazie dětí je bezbřehá, ale docela pochybuji o tom, že by si vysnily zrovna postavičky, které ze všeho nejvíc připomínají hnijící řepu nebo vyklíčené brambory. Představa, že bych v lese narazil na kapitána  von Hergota, mě ještě teď dohání k šílenství. A to se překvapivě jedná o nejkladnější postavu. V lesním společenství jsou si totiž všichni rovni a povahové vlastnosti jim na kráse nijak nepřidávají.

Jan Svěrák svým výtvorům věnoval spoustu péče, což dokazuje každým záběrem. Film totiž na rozdíl od animace nepoužívá rozfázovaný pohyb, ale loutky se v něm za pomocí dodatečně odstraněných vláken pohybují v reálném prostředí. Před objektiv kamery se tak dostává skutečný lesní hmyz i zvěř, čímž vzniká originální spojení živé přírody s uměle vyhotovenými objekty. Škoda jen, že tvůrcům došla nápaditost v hraných pasážích, kde se objevuje nezvyklé množství igelitek s logem supermarketu Albert.

Kukyho během jeho putování, kvůli němuž museli filmaři doslova až k zemi, čeká poutavě nasnímaná jízda hořícím obilným polem i sněhovými závějemi. Na Svěrákův film je zde až překvapivě příliš akce a poskromnu dialogů. Scénář totiž není dílem Zdeňka Svěráka, jehož slova by dokázala z loutek učinit podstatně zábavnější postavy. Ne, že by se Kukymu občas nepodařila úsměvná hláška, ale nepřítomnost Svěráka st. je bohužel znatelná. Filmu překvapivě příliš neprospívá ani jeho dabing, v němž se spíše než do postavy lesního strážce stylizuje do polohy nezávislého vypravěče.

Vše  nasvědčuje tomu, že Kuky se vrací nebude až tak úplně film pro děti. Bizarnost lesních zrůdiček, s nimiž se opotřebovaný medvídek prohání v dokonale vytuněných vozítkách, si podstatně více užijí dospělí, na něž film dýchne svou melancholií. Pokud překonají až infantilní ráz vyprávění a zvyknou si na omezený projev loutek, budou podstatně spokojenější, než jejich potomci, kterým může Svěrák do budoucna značně znepříjemnit představu o dění v lese.