Rozhlasový reportér Emil Vrbata se snaží mít pod kontrolou
svou židovskou ženu stejně jako Heydrich celý český národ. Oba úmysly ovšem
komplikuje odvěká nepřizpůsobivost.
Protektor Marka Najbrta je jedním z mála českých filmů, při jehož vzniku nestáli vypočítaví sponzoři ani snahy o uspokojení autorského ega, ale zájem vyprávět příběh, který nabízí více než dvě hodiny pohyblivých obrázků. I když je jeho komerční úspěch kvůli absenci masově populárních jmen nejistý, do zapomnění pravděpodobně neupadne. V současné domácí produkci totiž Protektor těžko najde konkurenci a o Českých lvech je tak v tuto chvíli víceméně rozhodnuto. Česká nominace na Oscara by navíc po nepříznivých letech konečně nemusela být jen pouhou formalitou.
Už samotná titulkové sekvence dává tušit, že Protektor nebude o těžkých časech pojednávat způsobem, na jaký jsme byli dosud zvyklí. Obrazová stylizace a hudba, v níž se snoubí odkaz 30. let s moderními zvuky, divákům nabízí exkurz do dob, kdy ještě všichni na první pohled působili jako slušní lidé. Netrvá však dlouho a Československo přichází o část území, identitu i své sny.
Pro osudový zlom v dějinách je symbolický příběh herecké hvězdy Hany, jejíž židovský původ z ní náhle činí nežádoucí osobu. Slibně rozjetá kariéra na Barrandově se tak mění v domácí vězení, kde může celkem bez problémů přežívat díky manželovi, jehož hlasem zní v rozhlasu cenzurované reportáže.
Marek Najbrt citlivě staví ponurou atmosféru klaoustrofóbního světa, v němž se Hana ocitá. Hrdinka ani v této chvíli neztrácí přirozenou drzost a vůči Třetí říši uskutečňuje osobní revoltu, při níž spíše než s nacisty bojuje s vlastním sebevědomím.
Hana těžko snáší ztrátu své hvězdné aury a společně s provozovatelem sousedícího biografu vytváří kolekci provokatérských fotografií, která ve filmu bohužel funguje jen jako zpestření obrazové složky, a její potenciál není v příběhu využit. Manžel Emil Vrbata mezitím nenápadně kolaboruje a ve vztahu s Hanou, která si nechce připustit závažnost situace, se odcizuje.
Ústřední pár ve filmu ztvárnili Marek Daniel a Jana Plodková. Představitel rozhlasového reportéra se dokázal s rolí vypořádat při citově vypjatých situacích i proslovech se strojenou dikcí. Plodkovou lze považovat spíše za fotogenický než herecký objev. Ve scénách, kdy je zkrášlena blond parukou, by mohla směle konkurovat největším ikonám protektorátního filmu. Zároveň dokáže s přirozenou vizáží a ironickým akcentem okouzlit jako utlačovaná Židovka. Hana je ovšem dokonalá jen do chvíle, než se divákům omrzí její jednotvárný projev.
Od Protektora až na závěrečný pochod Židů do transportu nečekejte motivy, které se osvědčily ve filmech z období druhé světové války. Najbrt vypráví především intimní drama dvou lidí, jejichž osudy ustrnuly v období, kdy bylo jediným cílem přežít. Vzhledem ke společenskému postavení hlavních postav film dokonce působí docela nekonfliktně a Židé v něm nejsou bezdůvodně likvidováni. To opravdové drama se totiž vždy odehrává mezi čtyřma očima..
Zpráva o atentátu na Heydricha ve filmu zazní dokonce jen z rozhlasu a všudypřítomnou hrozbu a strach z příštích dní tak navozuje mnohem přesvědčivěji než doslovné vyobrazení události, která zaslouženě vzbuzovala naději i obavy.
Najbrt si ve filmu pohrává s významem slova protektor, jehož lze vnímat jako obětavého ochránce (Emila) i utlačovatele (Hendricha). Příběh sjednocuje také motiv bicyklu, který hlavního hrdinu tragikomickým způsobem zapojí do historických událostí.
Přes občasné formální experimenty odvádějící pozornost od vyprávění je Protektor filmem, jehož by si mělo publikum vážit. A to tím spíš, že se na něj žene Tomáš Vorel se svým varovně vyhlížejícím miliardářem nebo update verze Saxany. Marek Najbrt tak v současné době zastává funkci protektora české kinematografie, který může napravit její pošramocenou pověst.
