J.u.r.a.j. H.e.r.z. d.ě.s.í. d.i.v.á.k.y. T.M.O.U.,
k.t.e.r.á. n.e.n.í. d.o.s.t.a.t.e.č.n.ě. t.e.m.n.á., a.b.y. z.a.k.r.y.l.a.
v.š.e.ch.n.y. s.v.é. n.e.d.o.s.t.a.t.k.y.
Kdyby při natáčení Herzova filmu zůstal zakrytý objektiv kamery, mohla vzniknout poctivá tma, která by divákům dala dostatek prostoru pro jejich fantazii. Do kin však dorazil počin, jehož obsah je stejně nepochopitelný jako název T.M.A. (čti tý-em-éj), k němuž autora údajně inspiroval americký distributor. Otázkou ovšem zůstává, ke kolika americkým divákům se „The Mysterious Address“ dostane… Rozhodně jich nebude tolik, aby kvůli nim Herz musel mystifikovat ty domácí.
Při T.M.Ě. (čti tý-em-í) je nutno zapomenout na vše, co režisér během svého života vytvořil. Jeho nejnovější film totiž postrádá jakýkoliv autorský rukopis a vypadá, jakoby jej natočil jakýkoliv debutant. V případě Herze to lze vnímat buď jako důsledky sklerózy nebo druhé mízy. Osobně bych sázel spíše na první variantu.
Příběh T.M.Y. (čti tý-em-uaj) je navzdory názvu filmu natolik průhledný, že proti němu působí naprosto originálně i pátá Noční můra v Elm Street nebo sedmý návrat Michaela Myerse v Halloweenu. Když hlavní hrdina vstoupí do opuštěného domu, na který by realitní kancelář poskytla 90 procentní slevu, je zřejmé, že zde nebude mít na růžích ustláno. Jeho záměr je navíc naprosto nepochopitelný když film diváky obeznamuje s tím, jaké těžké chvíle ve zdejším sklepení strávil během svého dětství. Tehdy mu společnost dělala ještě sestra, které ze setkání s tajemnem jednoduše hráblo, a nyní má nutkání dům opět navštívit.
Na diváky nečeká nic, co by už jinde neviděli stokrát a navíc v lepším provedení. Strašící postižené děti vypadají na přízraky příliš „fyzicky“ a největší děs tak zprostředkovává nezničitelné rádio hrající stále dokola otravnou písničku.
Nejhrůznější momenty ovšem nastávají ve chvíli, kdy se dům hrůzy mění v místo (a)sexuálních orgií. Na upocené erotické scény, v nichž dominují nedokonalá těla všech hlavních představitelů, je tak žalostný pohled, že před nimi musí sklopit zrak i místní přízraky. A když se jedna z nadržených dívek vydá ze zvědavosti nahá za svitu svíčky do temného sklepa, nezaslouží si nic jiného než šroubovák do oka.
T.M.A. (čti tý-em-éj) je opravdu poctivý horor, ale žánrové dělení v tomto ohledu nehraje žádnou roli. Juraj Herz diváky připravil o veškeré napětí, protože zbytečně odhaluje souvislosti dříve, než by to bylo nutné. A pokud se ve filmu objeví prostor pro nějaké to leknutí, důsledně před ním varuje hudba. Celkovou atmosféru navíc potápí fakt, že ve T.M.Ě. (čti tý-em-í) se objevuje tolik retardovaných postav, že zdraví jedinci působí v příběhu poněkud exoticky.
Má-li někdo potřebu zažívat pocity strachu, postačí po setmění vyrazit třeba do parku. Pokud jde o intenzitu prožitku, prachobyčejná tma má oproti filmu T.M.A. (Thriller Mizerného Autora) podstatně navrch. A navíc je zadarmo.
