Vynucené pokračování Bobulí se provinilo vůči vínu, původní
předloze i celé české kinematografii.
A byli spolu š?astni až do 3Bobule...
Tomáš Bařina režii druhých Bobulí odmítnul s odůvodněním, že v prvním snímku už řekl vše, co bylo podstatné. Producenti Dvořák a Vican bohužel k tomu názoru nedospěli a hnáni vidinou plných kinosálů se rozhodli z vyčpělých hroznů za každou cenu vymačkat poslední kapky šťávy. Z Bobulí tak překvapivě nevznikly Bobule 2 ale 2Bobule, čímž veškerá snaha o originalitu končí.
Hrdinové vinařské komedie se před dvěma lety dopotáceli do finále a každému (vyjma producentů) bylo jasné, že už nemají divákům co říct. Scénář si tak chtě nechtě musel vypomoci novými postavami, které do příběhu narouboval s nadšením vinaře-amatéra. Když filmaři pro tuto příležitost oprášili Jiřího Krampola a Janu Švandovou, bylo zřejmé, že 2Bobule vyrazily do boje o diváckou přízeň se zbraněmi hromadného ničení. Oba herci navíc mají navzdory svému pokročilému věku exhibicionistické potřeby, což není vůbec hezké a už teprve ne vtipné.
Změna na postu režiséra se na Bobulích neprojevila stejně jako střídání štábů u donekonečna natahovaných televizních seriálů. Děj stačilo občas prostříhat leteckými záběry jihomoravských scenérií, aby si diváci mezi návaly smíchu také uvědomili, jak krásně to na východě naší republiky je. Ať už za tím stál absolutní respekt k předloze či nulové autorské ambice Vlada Lanného, 2Bobule nejsou ničím jiným než sériově vyrobeným prefabrikátem. Pokud se i přesto diváci s výsledkem spokojí, 3Bobule už si nejspíš můžou natočit samotní sponzoři.
2Bobule diváky opět zavedou do země zaslíbené, kde se i domácí víno pije výhradně z lahví s reklamními etiketami. Hlavní postavy už mají vlastní životy a k tomu, aby se opětovně setkaly a zažily nějakou tu legraci, se nezapříčiní nikdo jiný než Krampol se Švandovou. Jirka (Lukáš Langmajer) totiž přivede do jiného stavu jejich dceru, načež prchne ke svému dobrému příteli, kam se ovšem mezitím řítí její rodiče i nájemný vrah v podání Jiřího Korna. Nebohá těhotná slečna, kolem které se celá zápletka točí, se ale překvapivě objeví až v posledních deseti minutách filmu (pokud nepočítáme její nohu v úvodní scéně).
V reálném životě by vše vyřešil obyčejný potrat. 2Bobule však k této problematice přistupují podobně jako Taková normální rodinka velmi konzervativně a diváky pochopitelně potřebují v závěru uchlácholit kýčovitým happyendem.
Jak je zřejmé z nástinu děje plného křečovitých eskapád a oduševnělých hlášek, víno ve filmu funguje jen jako ušlechtilá rekvizita, která má jeho buranskou podstatu povznést na vyšší úroveň. 2Bobule toho ovšem o víně ví asi stejně jako návštěvníci Oktoberfestu. Hlavní hrdina se tak chystá lisovat slámové víno ve chvíli, kdy vinice ještě nezačaly ani rodit. Na svůj vinařský triumf, jímž to pochopitelně v závěru všem natře, má navíc k dispozici tolik hroznů, že by z nich při vší snaze nedal dohromady ani jednu lahev.
Hádek, Langmajer a Voříšková, na nichž první Bobule stály, museli ustoupit lidovému humoru a z jejich postav se stala jen plochá vzpomínka na film, který před dvěma lety do kin přilákal tolik lidí, že to někomu bohužel nedalo spát. Naředěný scénář se nejvíce podepsal na Tereze Voříškové, jejíž Klárka vytrvale trpí jako žena v domácnosti, aby se v závěru zmohla na krátkou revoltu a vzápětí svému nezodpovědnému příteli opět padla k nohám.
Tvůrci filmu 2Bobule jsou si moc dobře vědomi toho, že je mnohem přínosnější podmanit si tisíce nenáročných diváků než nějakých 200 členů akademie udílející České lvy, kteří navíc za sledování filmů neplatí. Poptávka bohužel v současné době hraje v jejich prospěch. Nerad bych se ovšem jednou dožil časů, kdy bude číslovka před Bobulemi dvojciferná.
