Pozor, já jsem revizor!

Tento příběh je skutečný. Stal se mé přítelkyni na stanici metra Náměstí republiky dne 22.1.2011 v 10:30 hodin.

Slovo úvodem

Práci revizorům nezávidím a zřejmě se budu shodovat s většinou čtenářů v tom, že tuto práci bych dělat nechtěl. Oněch 140 Kč z každé vybrané pokuty je částka jistě zasloužená. Vždyť těmto mužům se často dostává výhružek i skutečných fyzických napadení a jsou vystaveni permanentnímu stresu nejen ve službě, ale i mimo ní.

Na druhou stranu, pokud člověk vykonává tuto službu, prokazuje se odznakem a průkazem a obléká uniformu, musí jeho chování být korektní a v souladu s platnými předpisy. Tato nezbytnost je jak ochranou všech legitimovaných tak jeho vlastní.

Příběh

Moje partnerka jela uvedého dne a hodiny přes výše zmíněnou stanici metra s naším dvouletým synem v kočárku. Byla svědkem toho, jak skupinka revizorů vášnivě cosi velmi špatnou angličtinou vysvětlovala jakémusi mladíkovi. Chtěla tomuto cizinci pomoci v tom, aby tato trapná situace byla rychle vyřešena. Pánové revizorové jí sdělili, že tento Ital (ve skutečnosti Španěl) šel se skupinou přátel, z nichž jich údajně deset uteklo a jeho jediného chytili. Dále zjistila, že mu zadrželi cestovní pas a 100 EUR pod podmínkou, že mu je vydají pokud prozradí identitu těch, kteří unikli. Mé partnerce se jejich postup nezdál a vyzvala je, aby tomuto muži vrátili pas a vybrali od něj řádnou pokutu. Odpověděli ji, aby je následovala na policejní stanici, kde bude překládat, neboť hovoří plynně španělsky. Neodmítla. Když vystoupili z metra ven a pánové revizorové se zastavili, ptala se, proč nepokračují na policejní na stanici. Bez další odpovědi vrátili muži pas a zbylých 70 EUR jako rozdíl zadržených 100 a pokuty ve výši 30 EUR. Mé partnerce ještě závěrem rozhořčeně vysvětlili, že se nemá příště zastávat opilých Italů, kteří v metru dělají nepořádek a dotázali se jí, zda je spokojená, že pomohla černému pasažéru. Navíc ji jeden z revizorů obvinil, že Dopravnímu podniku hlavního města Prahy způsobila ztrátu.

Rozbor

Pravomocí revizora je požadovat platný jízdní doklad od osoby nacházející se v označeném placeném úseku MHD. Nemá-li tato osoba platný doklad, může jej revizor vyzvat k předložení průkazu totožni za účelem vypsání řádné pokuty. Nemá-li tato osoba platný průkaz totožnosti, může jej revizor zadržet do příjezdu Policie ČR k identifikaci. Zhruba zde pravomoci revizorů končí. Práce revizora se nepřekrývá s prací kriminalisty. Revizor není způsobilý provádět šetření na místě, výslech zadržené osoby a požadovat po ní prozrazení identifikace kohokoli dalšího. Jeho pravomocí není zadržet průkaz totožnosti na dobu delší, než je nezbytná k provedení shora uvedeného úkonu, tj. řádného vypsání pokuty, pokud cestující bez platné jízdenky nemůže pokutu zaplatit na místě (průkaz totožnosti navíc nikdy nesmí sloužit jako zástava). Jeho pravomocí není požadovat vyšší finanční obnos než je řádná výše pokuty. Ve všech těchto případech revizoři zneužili svých pravomocí a možná se dokonce mohli dopustit trestného činu. Navíc v tomto případě revizoři zadrželi muži jak hotovost (vyšší než je řádná pokuta) tak i pas, čímž se dopustili dalšího vážného pochybení.

Obvinění mé partnerky z toho že způsobila Dopravnímu podniku ztrátu je relevantní pouze potud, pokud si chtěli tito revizoři ponechat zadržených 100 EUR. Mladík bez platné jízdenky řádnou pokutu zaplatil, čili Dopravnímu podniku žádná ztráta vzniknout nemohla.

Závěrem

Jeden francouzský pan profesor mi jednou vyprávěl, jak rád vzpomíná na Prahu a jací milí lidé tam žijí. Když přiletěl na Ruzyň, nedokázal se zorientovat v systému tarifů a pásem a nevěděl, jaký lístek si má koupit. Jeden manželský pár mu ochotně lístek daroval. Jaké měl asi štěstí, že místo tohoto páru nepotkal revizory, kteří si způsob naplnění přepravního řádu MHD ohýbají dle své vlastní představy.

Jistě, jedeš-li na černo, plať, neboť se vezeš na úkor platících. Padni komu padni. Ale padne-li Ti, budiž s Tebou jednáno čestně a zákonně. Nakonec, kdyby nebylo černých pasažérů, z čeho byli revizoři živi?

Kdysi se někdo ptal pana Pavla Tigrida, jak nás Čechy vnímají ostatní národy. Nevím, odpověděl, ale jsme jediný národ, který se na to dokola ptá. Přestaňme se ptát. Přestaňme se bát. Zkusme začít ten dojem trochu kultivovat. Třeba tím, že pomůžeme cizinci, aby s ním ruka zákona svévolně nesmýkala.

Dopravnímu podniku

Vám, Dopravní podniku sepíšeme stížnost s popisem události a budeme žádat, aby byla celá věc prošetřena. Vaši zaměstnanci by měli být lépe obeznámeni se svými pravomocemi a lépe jazykově vybaveni, aby v takto banální situaci uměli profesionálně zasáhnout a nemuseli se ostudně obracet na pomoc veřejnosti s tlumočením. Za nařčení ze způsobené ztráty budeme požadovat omluvu.

 Magistrátu hlavního města Prahy

Snad by bylo bývalo lépe, kdyby se místo investice do nejdražší plastové kartičky na světě investovalo do vzdělání pracovníků ve službách Dopravního podniku hlavního města Prahy.