jen dvojčata ?

Je to morální selhání jen v případě dvojčat. Zabití jednoho nenarozeného dítěte nevadí ? Může matka nechat lzabít své dítě, když se jí nehodí do plánu ?

Díky za toto zamyšlení, zde není v oblibě nazývat věci pravými jmény. Jako by se ty věci / potraty/ neděly, když jim řekneme jinak......

Re: jen dvojčata ?

Naše civilzace umírá, je nemocná. Zabíjení nenarozených, neochota mít děti. Hedonismus za každou cenu, někdy styl "po nás potopa", zvrácený sex, násilí, kterým si kompenzujeme nějakou ztrátu z dětství a točíme se v kruhu dalšího násilí a další bolesti....autorce přeji aby jí nic z toho nepotkalo a dokázala životem projít se zachovalou a zdravou duší.....

ma smysl premyslet

o techto vecech...ja bych taky dokazal zabit a presne v pripadech, ktere jsi popsala....vesmes se jedna o pripady bezprostredniho ohrozeni tveho zivota a tam snad ani o vrazdu nejde....

Slova?

Myslím, že tu jde také nejen o tělesné, ale  i o duševní zdraví té matky. Zabití, potrat, redukce ... našlo by se mnoho slov. Jenže pokud uslyšíte x-krát denně větu: Vaše dítě zabijeme v ......., zabití bude mít tento průběh .....  tak to ve finále nepřežijí všichni tři. Nechci se schovávat za slovíčkaření, ta paní si je vědoma toho pro co se rozhodla a určitě taky ví proč se tak rozhodla. Tak nevidím důvod proč ji deptat a zhoršovat její už tak dost vážný psychický stav. 

Re: Slova?

Když se používá zástupné slovo "ukončit" atd., tak se tím zastírá pravá povaha věci a matka si nemusí uvědomit, čeho se dopouští. Použitím těchto slov ženě doktor pomáhá rozhodnout se o "ukončení" a žena v takto těžké situaci před takovou volbou by měla vědět, že možná zatíží své svědomí nadosmrti.

Kolik umělých oplodnění se u nás ročně provádí?

Násilných potratů bylo loni 25 760.

Určitě by bylo ekonomicky výhodnější místo interrupcí organizovat adopce těmi, které, které nemohou počít.

A bylo by to určitě i psychologicky únosnější pro ty ženy, které své dítě nechtějí, protože přeci je lepší svěřit dítě cizímu než ho zabít - zvlášť kdy lze oprávněně předpokládat, že pro tu cizí ženu to bude vytoužené a hýčkané miminko.

Re: Kolik umělých oplodnění se u nás ročně provádí?

Jarcho, nevím, nemyslím si, že by to bylo pro ty matky jednodušší. Vůbec tuhle variantu nezatracuju (i když bohužel u nás není možná), ale myslím, že je to řešení spíš pro mladé, svobodné ženy.

Možnost potratu bych určitě nerušila ani nijak nekriminalizovala. Co mi ale chybí, je nějaká systematická psychologická práce s matkami postavenými před tak složitou volbu.

Musela jste se starat celoživotně o dítě

s tímto postižením?  Je skutečně účelné zatížit život nejméně třem lidem? Bezúčelně.   Protože jsme zde především, abychom šířili své zdravé geny (nebo biblicky se množili). A za další, abychom život pokud možno spokojeně prožili.

Takže až budete jednou z těch postižených matek, suďte. Nyní jen oportunně kecáte.

Re: Musela jste se starat celoživotně o dítě

Stará káro, nebyla jsem v podobné situaci, ale člověk vždycky volí. Třeba v těhotenství jsem se také musela nějak postavit k otázce průkaznosti genetických testů. K tomu, co bych dělala, kdybych čekala postižené dítě. Myslím, že pro žádného rodiče nejsou nastolené otázky úplně teoretické ...

Myslím

Myslím, že většina žen, které jdou na potrat o tom hodně přemýšlejí, ničí to jejich psychiku, deptá je to. Pokud je rodina ani muž nepodpoří, nutí je jít na potrat, musí to být šílené. Při tom ví, jaká jsou rizika, ví, že se jedná o zabití dítěte, které milují. Je to určitě složitá situace, sama netuším, jak bych se rozhodla. Nepřipadá mi moc důležité jako autorce článku, jak se potratu řekne. Výsledek je stejný a ženu to asi bude trápit do konce života.

Re: Myslím

Souhlasím, že se tím ženy trápí. Smutné je, že neexistuje žádná psychologická pomoc, která by byla těmto ženám automaticky po zákroku nabízena ...

Ale stále věřím, že na slovech záleží. Slova mají moc.

S novými možnostmi v medicíně

přicházejí i rozhodnutí tohoto typu. Také jsem byla na amniocentéze a jen to čekání na výsledky bylo hrozné,- ačkoliv jsem byla uklidňována malou pravděpodobností DS - naštěstí bylo vše v pořádku. Stejně jako bych nechtěla zažít rozhodování které popisujete, nechtěla bych třeba, což se také může stát, - že by moje dítě bylo trvale poškozeno, či  nepřežilo,( následkem předem nezjistitelných komplikací a nemožnosti včasného odborného zásahu,) kvůli mému rozhodnutí rodit doma. Osobně bych v prvním případě volila redukci a v druhém porod v nemocnici. Nepřísluší mi rozhodovat za někoho jiného, ani ho soudit, je-li dotyčný dospělý, svéprávný a poučený o případných následcích, nezbývá než jeho rozhodnutí respektovat.

Re: S novými možnostmi v medicíně

Já bych nechtěla zažít mnoho věcí. Třeba to, že dítě bylo poškozeno vinou špatného vedení porodu v porodnici. I takové věci se stávají ... ve svém okolí mám podobné případy, kdy se porodnice neukkázala jako nejbezpečnější volba ... ale nebudu kvůli tomu zobecňovat a psát, že každý, kdo vleze do porodnice, si koleduje o malér.

Žovot s sebou nese jistá rizika. Dokonce i amniocentéza má riziko. To jistě víte.

Ano, je to dilema...

Ale JEN té dotyčné těhotné ženy.

Re: Ano, je to dilema...

JEN? Samosebou, pokud počala sama od sebe...

Klobúk dolu

Práve som dal na Váš článok link v diskusii na SME - ako príklad emancipovanej ženy, ktorá sa nebojí pomenovať pravdu. Máte moje uznanie...

Re: Klobúk dolu

Děkuji za milá slova.

Přesně naopak

Já to vidím přesně naopak. Na slovech nezáleží, záleží na skutku. Už dávno to vědí třeba právnící, když říkají, že smlouvu neposuzujeme podle jejího názvu ale podle obsahu...

Kdybych byl těhotný s plodem s Donwnovým syndromem tak bych téměř jistě také volil potrat :-)

Re: Přesně naopak

Zrovna právníky bych za příklad nedával, ti se spíš řídí: Smlouvu posuzujem, aby se nám to hodilo.

A jestli si dokážeš představit, že jseš těhotnej a ještě čekáš dítě s Downem, tak to máš teda pěkně zvrácenou představivost.