Založíme komunitu 50+ /třeba si nás nějaký politik všimne

- no a vyvěsí vlajku na úřadě.  Ale to bude chtít mít tu vlajku. Kdo ji navrhne? Aby nebyla blbá, nemoderní, morbidní, … A vyrazíme do ulic! Ale pokud se nevysvlíkneme do naha, koho zaujmeme? Safra, co s tím?

Říká se tomu „moderní doba“. To je prý čas, kdy není třeba konzervativního lpění na minulosti, protože ta nemá do přítomnosti a budoucnosti co mluvit. Ó, svatá prostoto – tak se uvažovalo co člověk je člověkem a bude se uvažovat a plácat stále. 

Vždyť nějakých čtyři sta let před Kristem, Sokrates /vzdělaní a kulturní znají/ si posteskl, že: „Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ To jsme se daleko neposunuli.
Přesto se po mnoho generací vždy držela a zachovávala úcta ke stáří a starším, protože jednou každý puberťák a nositel myšlenek fanatického modernismu došel a dojde do stavu, kdy si vlastní stáří začal/začne uvědomovat. A především, ona úcta k starším patří do hodnoty společnosti a jejího pravého naplnění.

Dnes je slovo „komunita“, dost trendy. Vznikají nové komunity, kritizují se staré, historické či tradiční. Prostě se vedou takové komunitní války. Žel si členové všech komunit neuvědomují, že jejich chování, provolávání, netolerance, tendenčnost, zpolitizování, někdy až fanatičnost, v konečné podstatě může velmi negativně ovlivnit jejich vlastní budoucnost, či budoucnost příštích generací. Otravují svou samolibostí současný svět a tím i budoucnost.

A ještě jedno nebezpečí takových aktivních komunit existuje. Mohou být, a často jsou, zneužívané kdejakou politickou silou, nehledě na to, že mnohé komunity jsou právě jako politický nástroj zakládány – i když se tváří jako něco absolutně neškodného, humánního a zaslouživší si masové osvěty.

Mne fascinuje stav společnosti a především ta politická úroveň, která se v rámci volebních preferencí zaobírá těmi komunitami, které hlavně chtějí získat výhody, získat změny zákonů, odčerpávat finance – peníze, které jinak mohou být daleko lépe a efektivněji využité.

Koho zajímají lidé nad padesátku? Koho zajímá společenské postavení seniorů? A prosím nemluvím o důchodech a populistických žvástech o tom, kdo jim přidal a kdo ne.

Vláda se zajímá o posunutí věku odchodu do důchodu, ale kdo se zajímá o to, co budou lidé od padesátky výše dělat a kdo je zaměstnává?  Firmy se chlubí všemi možnými výhodami, benefity, tolerancí ke genderu a homosexualitě, ale kdo se chlubí tím, že zaměstnává dostatek lidí 50+? Jaká firma se chlubí tím, že nenutí k výpovědím lidi nad padesátku a naopak i v důležitých a manažerských pozicích mají zaměstnance až do jejich odchodu do důchodu?

Na západ od našich hranic, stejně jako v Asii i Americe, stále existuje úcta a vděčnost ke stáří a stárnoucím pracovníkům – pochopitelně pokud tam nezačne znatelný vliv nadnárodních, globálních korporací a jejich politika krátkodobých cílů a plánů.

Je skoro dojemné, když londýnská projekční a stavební společnost se zaměřením na velmi specifické a náročné projekty, má realizační tým v projektu speciálního tunelu pod kanálem, kde kotví britské námořnictvo, a kde jde nejen o každý technologický detail, ale také šibeniční termín – a tým vede manažer nad sedmdesát, který má mezi podřízenými i své syny - a vše klape, respektují se, termín dodržen a do tunelu neteče - a on pak slavně po skončení odchází do důchodu – a zažívá respekt a úctu.

Nebo na jednání za velkou rodinnou německou firmu přijede jako HR manažer charizmatický člověk před šedesátkou a můžete zažít doslova personálního koncertního mistra, od kterého se máte co naučit.

Ano, naše firmy v době počátku 21.století, se zbavovaly starších manažerů a odborných pracovníků a nahrazovaly je prý dravým mládím. Dnes zjišťují, že to byla chyba a jim chybí lidé, dokonce i starší. Ale většina po nich sahá, aby jim pomohli hlavně jako dělníci ve výrobě. Smutné, když jsou dobří jen k pásu.

A co paní ministryně práce? Co její ministerstvo? Co děláte pro šance a hlavně kulturu zaměstnanosti s ohledem na lidi 50+? Dáte jim na Úřadu práce školení? Které bude provádět nějaký pracovník ÚP bez skutečné praxe z firem, reálného života a bez schopností autority? Tedy asi stejný odborně a lidsky zdatný člověk jako sama ministryně.

Kde jsou zvýhodnění firem, které zaměstnávají podstatné procento starších zaměstnanců vyváženě ve všech pracovních úrovních? Kde je jasný program tlaku na firmy a hlavně skutečná aktivní podpora a ochrana zaměstnanosti 50+?

Co média?  Je modernější psát o tom, jak jsou ve firmách zaměstnáváni a prospěšní lidé s nějakým sexuálním odlišením, nežli ukazovat firmy a manažery, kteří ctí stáří? Nebojte se! Ukažte firmy, kde nezaměstnávají vyváženě starší zaměstnance, protože s nimi mladší nedokáží vést dialog a spolupracovat. Možná takový tlak přinese změny. Pravda, nesmí samotné mediální společnosti být těmi, kteří starší zaměstnance nemají.

Jistě, politici před volbami budou lapat každého seniora a zaměřují se na „husákovy děti“ - a pak si veřejnost myslí, že komunisty a babišovce drží u moci jenom starší generace.

A ono to tak není. Hlavní máslo na hlavě mají pasivní lidé, lidé bez názoru, kteří leda dokáží někde žvanit a papouškovat – a jsou to stejně mladí, jako starší.

 S lidmi 50+ je třeba počítat a ne jim přát už leda krchov. Rodina, která se nedovede postarat o rodiče a prarodiče, není rodinou! Stát a společnost, kde si neváží stáří a nerespektují stárnutí, nemá právo se nazývat kulturní, morální ani moderní společností!

A pro nás, co jsme tu padesátku již překročili - Co platí?  Nevzdávat se a nenechat se zahnat do kouta! My jsme byli vychováváni myšlenkami jako: „Jakmile se na něco budeš cítit příliš starý, udělej to.“ A v závěsu platilo a platí: „Když ne já, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?“ Naše společnost se musí vychovat - včetně té firemní a podnikatelské.

Ne, nepotřebujeme vlajku a ani nejsme nějakou komunitou a už vůbec nejsme menšinou. To si musí společnost uvědomit! A i kdybychom se cítili menšinou - třeba právě pod tlakem působení médií, politiků a ducha současné společnosti - tak velmi pěkně to uchopil Henry D. Thoreau: „Menšina je bezmocná, a pokud se podřizuje většině, není dokonce ani menšinou - ale je neporazitelná, když se do věci vloží celou svou vahou.“  Tak se nenechat! A dál připomínat svou sílu, stejně jako hodnotu schopností, vyzrálosti i samotných šedin.

Závěrem pro ty, kteří dnes tak pohrdají minulostí, historií, kulturou věků a kořeny civilizace, ze kterých vystupují základy společnosti a lidstva. Ale i pro všechny současné rodiče - myšlenka Antoine de Saint-Exupéry: „Děti se mají vychovávat tak, aby se později nevlekly smutně životem a aby nenechaly všechny poklady a krásy světa shnít jen proto, že by k nim nenalezly klíč.“