Tragédie - „táty táta“

Před pěti minutami došlo v Austrálii k ohromné tragédii. Zatím není známo, kdo za tím vším stojí, ale na místa se sjíždějí všechny složky záchranného systému, včetně policie. Nedá se odhadnout aktuální počet mrtvých a zraněných..

Každou chvíli se někde na světě stane nějaká tragédie, neštěstí, událost. Během vteřin a minut je informován celý svět. Sledujeme přímé přenosy sportovní, kulturní a dnes často i válečné, z kdejakých koutů Země. Jan Werich, ve Velké předscéně hry V+W Balada z hadrů, řekl:  „…tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla, aby mu vyřídil, že je vůl - no to trvalo. Ale dneska to máte e ... e ... e ... e ... e ... - no to ví dřív, než to řeknou.“

Zklamal jsem Vás, že se něco skutečně v Austrálii nyní nestalo? Už dál nebudete číst? Nevadí, budu si vážit těch, co číst dál budou, protože nežijí touhou po neštěstí.

Dnes díky mobilům, internetu, družicím, optickým kabelům a stále novým vychytávkám, je komunikace a přenášení dat, tak zásadní, že bez toho není svět schopen fungovat.

A vidíte, ještě před rokem 1844 trvalo více jak dva týdny, než zprávy nejvyšší priority dorazily z Evropy do USA, a těm méně důležitým to trvalo třeba i šest týdnů.

A proč se tu s tím tak zabývám? Vždyť možná právě nyní, jsou na internetu daleko důležitější informace – třeba jaký umělec opustil manželku, která modelka má zase o číslo větší poprsí, která vyšpulila někde krásný zadeček, případně který politik pronesl něco úplně bezvýznamného a hloupého….

Dnes /27.4. 1791/, tedy před 228 lety, se v americkém Charlestonu narodil Samuel Finley Breese Morse. Na kolik z těch, o kterých dennodenně v současnosti čteme a slyšíme, si někdo vzpomene za sto let? Většina padne v zapomnění a vyšumí během desetiletí, a stejně tak vyšumí to, co udělali, řekli, čím byli - a je to dobře.  Čas tříbí hodnoty.

Na díla lidí, jako byl Morse, nebo třeba Louis Braille, se nezapomíná, protože přetrvávají a stále mají význam.

Pravdou je, že se o těchto lidech nepíše, stejně jako se nepíše o současných a třeba stále žijících, skutečně obdivuhodných lidech, kteří v mnoha oborech přinesli, nebo stále přinášejí pravé hodnoty. Pak se nedivme, jak člověk hloupne.

Zdá se to snad nemožné, ale Morseova abeceda i v dnešní době stále má svůj význam. Sice ne již tak hlavní, ale jako nouzový nástroj, se v komunikaci používá dodnes, stejně tak u radioamatérů. Nezajímavá není ani skutečnost, že na začátku 21.století, se demonstroval fakt, kdy telegrafista dokázal zpracovat a vyřídit zprávu odvysílanou v morseovce mnohem dříve, než dokázal tutéž zprávu ve formě SMS naťukat a odeslat uživatel běžného telefonu.

„tá-ty tá-ta“, tedy pomocným slovem „cílovníci“, je písmeno „C“. Pamatuji si, jak mi jako skautovi morseovka dělal problémy a obdivoval jsem, dodnes obdivuji, telegrafisty. Já byl spíše jak Vlasta Burian v kultovním filmu „Přednosta stanice“, který byl fascinovaný, jak kladívečko telegrafu odskakuje - ale to bylo asi tak vše.

Někteří telegrafisté dokázali a dokáží zpracovávat až 250 znaků za minutu – fantastické.

Mám úctu a obdiv ke každému člověku, který něco dokáže profesionálně, fundovaně i fachmansky.

Morse musel o svém vynálezu přesvědčovat a zdokonalovat jej deset let. Následně byla komunikace Morseovou abecedou americkým Kongresem schválena a 24.5.1844, byla první americká telegrafní linka spojující Washington a Baltimore slavnostně uvedena do provozu. I vytrvalost a zaujetí pro věc, jsou hodně důležité schopnosti.

Sám Morse byl vlastně především uznávaným malířem, portrétistou a dokonce členem americké výtvarné akademie. Přesto, díky zájmu o svět kolem, a hlavě otevřené, se nakonec stal slavným v úplně jiném oboru. A pomohly k tomu jen tři jednoduché věci. Tečka, čárka, mezera. Jak prosté, že?

Samuel Morse přes vše co uměl, dokázal a jak byl vážený, zůstal skromným člověkem a upřímná víra v Boha jej stavěla i do stavu lidské pokory.

Dnes všechno víme tak rychle, že jsme nakonec zavaleni informacemi všeho druhu – a mrzí mě, že převládají zprávy negativní, bulvární, hloupé, obsahově prázdné. Je minimálně informací o hodnotných lidech a činech, které člověka obohacují a rozšiřují mu obzor – těch zpráv, které ukáží, že i dnešní svět je plný krásných momentů i skvělých lidí.

Tak si popřejme více takových zpráv.