Také patříte mezi ty, kteří věří, že bude důležitá hlavně hlava, protože ruce a jejich práci nahradí roboti a technologie? Vždyť i auta se budou řídit sama, a pokud se budou ovládat, tak hlasem...
A tedy ve školách je a bude ve výuce převažovat především IT, virtuální realita, programování, a mnoho dalších současných a budoucích technologií. Nakonec i tu hlavu nahradí umělá inteligence a …. a pak přijde kolaps, ale Země se bude dál otáčet a lidstvo s ní. Jenom se půjde zase nějak tak od znovu.
Jsem rád, že nás, kteří zbytečnosti rukou nevěříme, je stále dost, ale společenskou většinou asi již nejsme. Alespoň mi to tak někdy připadá.
Kdykoliv sedím s někým u stolu, všímám si rukou. Také nejčastější vzpomínka na oba moje rodiče, mi vrací pohled na jejich ruce. Ony totiž ruce skutečně mnoho vypovídají.
Někdy si říkám, že by stálo za to, kdyby povolení k vedení jakýchkoliv přednášek a seminářů o manažerském řízení, vedení lidí, strategickém a krizovém managementu a personalistice, dostávali lidé po tom, až jejich ruce budou hovořit o prožité a praktikované pracovní zkušenosti. Až budou hovořit o aktivním životě.
Že útočím na mladé? Vůbec ne! I ruce mladých lidí mohou hovořit o tom, že jsou používané i jinak, nežli jen pro klávesnice všeho druhu, dotykové monitory, nebo neverbální komunikace typu „Fucking You“. A já takové mladé lidi znám. Díky Bohu.
Co mě však nejvíce trápí na současném chápání rukou a jejich pracovního, praktického využívání je skutečnost, že se nějak zapomíná na nezvratitelný fakt, který bere manuální práci jako velmi důležitý prvek pro rozvoj mozku.
Až 300% nárůst má v posledních desítkách let stále stoprocentně smrtelná nemoc. A když sto procent, tak bez pardonu! Prostě stoprocentní konec! Je to demence.
Na mozek nějak moc nemyslíme. Chceme mít vše jednoduché. IT aplikace to za nás vše udělají, tak proč nás má bolet hlava. Prosím, ať vás raději bolí hlava, než aby ještě moc brzy byla důvodem vašeho konce. Vypracované tělo a pekáč buchet na břišácích jsou určitě ve společnosti zabírající, ale i hlava potřebuje trénink! A práce rukama, ta dělá mozku hodně dobře.
Ve firmách se to pozná hned. Jak se objeví krizovka, je potřeba rychlé rozhodnutí, selský rozum, myšlení v souvislostech,… hned je vidět, komu skutečně funguje více mozkových závitů. A taky to, kdo se nebojí zapojit ruce do práce.
Vždy platilo, že pro praktický a dlouho aktivní život má důležitý vliv těžká práce a zásadovost. Nezapomínejme na to!
Rád vzpomínám na profesora Kouteckého. Říkával, že pro úspěšnou práci lékaře je nejdůležitější slovo a dotyk. Tedy zase ruce. V praxi manažera je to třeba tak prostá věc, jako položit ruku na rameno a říci: „Dobrá práce! Děkuji.“
A do prvního stupně základních škol, milí ministerští a pedagogičtí odborníci, nakupte Lego, stavebnice Merkur a aktivně podpořte výtvarnou výchovu, pracovní výuku a nechte děti sáhnout si na hlínu a vzít do ruky hrábě a motyky. A to samé doporučení patří i rodičům. Mozky dětí vám budou vděčný. A to si nedělám legraci.
V neposlední řadě pak ruce jsou nástrojem k pohlazení, pomoci druhým, obsloužení sama sebe, …..
Nezapomínejte na své ruce a nenechte je zahálet! Věnujte pozornost rukám lidí, se kterými mluvíte! A buďte vděční za ruce svých rodičů, které stály za tím, čím jste se mohli stát.
