Také si přejete, aby už bylo po volbách a nemuseli jste se hrozit, z kterého kouta, strany, média či prostředku na vás vykoukne nějaký politik, co slibuje ráj na zemi? Asi je nás více.
A možná i to je nakonec výhoda a příslib nějakých změn ve společnosti, i když letos to ještě nečekám.
Člověka nepřestane udivovat, jak si dnes snad už každý politik a jeho strana myslí, že co občan a volič, to blbec. Vnímáte, co všechno dnes politik, napříč všech stran, slibuje?
Ti co jsou již alespoň jedno volební období u koryta, tak slibují to, co už jednou slibovali - a pro jistotu ještě něco přidají, aby se chytli další, kterým chybí paměť, logika i kalkulačka, aby si spočítali, že na sliby a jejich naplnění nejsou a nebudou peníze – a i kdyby se prohloubil dluh země, tak se žádný finančně a ekonomicky progresivní efekt pro samotné občany nedostaví.
Strana jednoho vůdce stále spoléhá na to, že síla sympatizantů koblihou a jánošíkovstvím získaná, neumdlí. A pokud ještě kápo slíbí, že jeho kuřata a salámy bez masa budou levnější – tak třeba několik procent přibude a soudruh vůdce nahrabe zlaťáky.
Jiní operují se stále se omílající problematikou imigrantů, kteří tady v žádné nebezpečné síle nejsou a nebudou, pokud tuto problematiku uchopí skutečně odborníci. A tím neříkám, že tu žádní imigranti nemají být - naopak. Ale jako volební téma jsou imigranti pro mnoho těch, kteří nemají pořádek ani doma, ani ve svém životě, tématem přitažlivým.
Komunisté beztrestně oprašují marxismus-leninismus a aktivně jim v tom pomáhají všichni stejně odkojení a usazení v dalších stranách, kteří se doposud tvářili, jako demokrati tělem a duší – a nyní bez bázně a hany vystrkují růžky.
Fanatici a nacionalisté se ohání češstvím, ačkoliv o České zemi, její kultuře a hodnotách ví houbelec. A jediné o co jim jde, ukojit své zvrácené ego krmené vlastní psychopatií.
A pak je tu pravice, kterou léta především reprezentovala ODS. A klidně přiznám, kterou jsem vždy volil. Ta sice začala díky svému předsedovi jako by povstávat – protože se objevili noví a nepošpinění reprezentanti. Ale pokud se podívám na současné kandidátky v regionech a na jejich lídry, tak mám pocit, že nepoučeně páchá sebevraždu, nebo alespoň volební neúspěch. Chobotnice je opět v akci.
Ono to vše vypovídá o společnosti. A pokud se nebude česká společnost bránit, tak s takovými stranami a jejich politiky to prohrajeme doma, v Evropě i mimo ni.
Tedy milí politici z jakékoliv strany, kteří si tak moc chcete mně i ostatní, především poctivé, lidi této země, vzít za rukojmí svých psychopatických choutek a své nenažranosti. Chci vám něco vzkázat a použiji k tomu krásnou myšlenku z knihy The Empowered Communicator od Calvin Millera, autora mnoha zajímavých knih, dlouholetého člena redakční rady Leadership Magazine a křesťana.
„Vážený pane řečníku /politiku/, vaše ego se stalo hradbou mezi vámi a mnou. Ve skutečnosti vám na mně vůbec nezáleží, že? Zajímá vás hlavně, zda je vaše řeč účinná, zda děláte dobrou práci. Máte opravdový strach, že vám nebudu tleskat, viďte? Bojíte se, že se nebudu smát vašim vtipům nebo plakat nad vašimi dojemnými historkami. Jste natolik zaměstnaný tím, jak vaši řeč přijmu, že na mě nijak zvlášť nemyslíte. Snad bych vás i mohl mít rád, ale vy jste tak pohlcen sebeláskou a sebestředností, že o mou lásku vůbec nestojíte. Jestliže vám nevěnuji pozornost, je to tím, že si tu připadám hrozně zbytečný. Když Vás vidím u mikrofonu, vidím Narcise zhlížejícího se v zrcadle: Mám rovně vázanku? Mám uhlazené vlasy? Správné držení těla? Dokonalou frazeologii?/správná slovní spojení/ Zdá se, že máte pod kontrolou všechno, kromě svého publika. Všechno vidíte tak správně! Kromě nás! Obávám se však, že vaše slepota vůči nám zavinila, že jsme k vám hluší. Promiňte, už musíme jít. Ozvěte se nám někdy jindy! Vrátíme se, až budete natolik upřímný, abyste nás viděl … až vaše sny budou v troskách, vaše srdce zlomené, až vaši pýchu rozbije zoufalství. Pak bude ve vašem světě místo pro nás pro všechny. Pak už se nebudete zabývat tím, jestli tleskáme vašemu virtuóznímu výkonu. Budete jedním z nás.“
Už aby bylo po volbách a společnost se posunula skokem dopředu, aby si začala hledat a volit skutečné osobnosti a ty, kteří jsou jedněmi z nás. Aby společnost nutila politika bát se, že skončí. Třeba tomu napomůže mladá generace ne-husákových dětí. Chtěl bych totiž vidět, že se řeší skutečné problémy a to, co je pro lidi této země důležité a podstatné.
