Řekl vám někdo z moudrých, co je prioritou vašeho ministerstva, abychom se posunuli tak, že budeme věřit v dobrou budoucnost? Slyšela jste, že bez práce nejsou koláče?
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Velmi důležité ministerstvo pro to, aby lidé v zemi mohli věřit, že bude lépe, že má smysl pracovat, že naše země bude brána s respektem a naše děti a vnoučata budou žít v úrovních, o kterých jsme my starší jen snili, když jsme „nakukovali“ přes ostnaté hraniční dráty.
Paní ministryně Maláčová, je učebnicový příklad politického ministra. Ano, do životopisu si může dát lejstro o vzdělání. Ale co dál může nabídnout jako uchazeč o vysoce zodpovědnou funkci, která potřebuje zdatného manažera v oblasti krizového a strategického managementu a stejně tak faktický přehled v oblasti zaměstnávání, řízení firem a společností, ekonomiky rozvoje, a mnoha dalších velmi důležitých praktických znalostí?
NIC!
Ona ze své pracovní praxe zná jen dotační unijní problematiku, státní a evropskou administrativu, a většina věci znalých moc dobře ví, co mohla za tu chvilku praxe získat, naučit se a pochopit. Tedy tu máme mladou teoretičku, která pro sociální demokraty je perspektivním mladým politickým kádrem, co umí zapáleně mluvit o socialisticky vedené společnosti. Přesto zastává tak důležité místo.
Pamětníci si jistě vybaví spoustu řečnících soudružek a mladých komunistů, jak všichni s rudou jiskrou v oku dokázali zapáleně mluvit. A jak to dopadlo.
PRÁCE. To slovo v názvu ministerstva není jako první jen proto, že je řazeno podle abecedy, ale především ze systémového významu. Když je práce, lidé mají dobrou a dobře honorovanou práci, firmy mají dostatek zaměstnanců a státní podpora má za prioritu správné nastavení procesů zaměstnanosti a motivace nezaměstnaných - tak pak je a bude i na sociální věci. Jednou bude i na důchody. Opačně to nefunguje!
A co dělá paní ministryně a její tým?
Honí volební body pro svou stranu a pro stranu a osobu premiéra, který ve své odbornosti a schopnostech je na tom vlastně podobně. Jen u něj síly a moc, která jej dostala tam kde je, jsou jiné mocenské a společenské úrovně.
Paní ministryně při svém nástupu jako první krok zrušila Fond dalšího vzdělávání. Projekt, který práce mnoha poctivých a odborných lektorů povýšila na efektivní a smysluplný. To, že ministerstvo jej neumělo využít společně s Úřady práce a zaměstnavateli koncepčně, je jen obrazem toho, jak politika a ministerstva pracují. Nakonec poctiví pracovníci a odborníci dostali padáka - a převedli se jen úředníci, kteří z velké části za chyby mohli. Takových jsou státní instituce plné. Ale ministryně se na stranických schůzích holedbala, jaká je rázná a jak ušetřila - jó, odborník se pozná.
Kdyby takto někdo z běžných smrtelníků, nebo třeba neziskovek, nedokončil dotační projekt, tak minimálně bude muset všechny peníze vrátit. Tady nic. Vyřešilo se to po politicku.
Od té doby jen svými kroky a návrhy zvyšuje dál mandatorní výdaje - a neinvestičně rozhazuje. A to především tam, kde to následně dobře nahání volební preference.
A co ta práce?
V čase, kdy tučné roky ekonomické prosperity firem se stávají pomalu minulostí a firmy budou pravděpodobně propouštět. Tak začnou na ministerstvu mluvit o zavedení formy sdíleného pracovního místa. Jinde ve světě běžný proces. Mnoho znalých odborníků u nás o tom mluví více jak deset let, ale ministerstvo práce, se až nyní zamýšlí. Přitom v některých regionech je to velká šance pro nezaměstnané ženy, které nemohou pracovat v klasickém směnovém režimu. A můžeme očekávat, že to dopadne podobně, jako třeba se zrušením superhrubé mzdy. Buď k tomu vůbec nedojde, nebo to bude paskvil bez efektu pro zaměstnavatele i samotné zaměstnance.
Podobně je na tom současná „novinka“ z dílny paní ministryně: „Nechcete pracovat? Budete devět měsíců bez dávek!“ Jedna z částí balíčku koncepce přístupu k nezaměstnanosti, který v mnoha státech Evropy funguje, o kterém se již v odborné sféře u nás dlouho mluví, ale naše ministerstvo k tomu opatrně přistupuje až jako v druhotném zájmu. A neočekávejme, že připraví řešení se správným efektem a hlavně rychle. Přednost se dává sociálním výdobytkům na úkor zvyšování ztrát ve státní pokladně. Když oni tak potřebují hlasy ve volbách. A po nich, až padnou, potopa.
Co můžeme očekávat od politické ministryně? Není snad dne, kdy se neobjeví další „bomba“ z kuchyně teoretičky v čele důležitého ministerstva.
Hlavně aby si lidé moc peněz domů neodnesli, aby si živnostníci a podnikatelé moc nevyskakovali - a stále bylo dost státních financí na odklánění, rozdávání nepřizpůsobivým a dotace pro vyvolené.
A pracovní úřady čekají na koncepční řešení zaměstnanosti. Stejně jako na aktivní spolupráci a podporu čekají zaměstnavatelé. A zatím nám přibývá a bude přibývat více lidí 50+ bez práce či kvalitní práce. A žádné koncepční řešení vláda a ministerstvo nemá. Není propracovaný systém k donucení spokojených nezaměstnaných hledat si práci a nastoupit do zaměstnání. A stačí se jen poučit jinde, anebo na ministerstva posadit skutečné, věci a praxe znalé, odborníky. Jenže těm asi většinou chybí ty správné stranické zásluhy a nebo nemají tu správnou páteř.
Jediné, co tedy úřad této "odbornice" ovládá, je podpora sankcí a hledání biče. A tak stále se budou dít těžké a vážné situace u žen samoživitelek, mnozí budou dál pracovat na černo, protože je nikdo skutečně nezaměstná, lidé nad padesát, aby si šli vyhlížet krematorium, protože stát jejich zaměstnávání nepodporuje. Nejsou žádné koncepce ani správné a efektivní kroky. Jen plky a stranické čechrání peří.
Jak může rozumět vážné a odborné problematice nezkušený, mladý teoretik, kterému manuálem je jen stranická knížka?
Myslím, že odpověď zná každý rozumný člověk.
A nám zůstává smutná realita, která může přerůst v katastrofu. Stačí, že přijde třeba jen recese.
