Alarmující informace. Ano, jsme lhostejní k podstatným věcem a stačí nám povrchnost. Pak se nedivme, když následky poneseme i my sami. Pozor, v některých případech jde a půjde o následky nevyléčitelné
Pojďme se nejdříve trošku poučit.
Znáte Charlese Barbiera? Asi většina ne. Bylo a je tak mnoho lidí, o kterých je zajímavé něco vědět – a lidé dávají přednost hloupostem a nebezpečným hlupcům. Barbier byl na začátku 19.století francouzským důstojníkem a vynalezl "Ecriture Nocturne" (noční písmo). To když Napoleon měl požadavek na dorozumívání a předávání zpráv v noci, ve tmě a pěkně tiše a bez použití světla.
Šlo o vytlačené body - sestava dvanácti v šesti řádcích. 29. dubna to bylo 174 let, co Barbier zemřel. Když svůj vynález prezentoval na Královském institutu pro mladé slepce, tak jej poslouchal 12ti letý slepý chlapec Louis Braille. Do té doby slepci mohli číst jen text pořizovaný vytlačováním běžných písmen abecedy do pevného papíru. Žel ale nemohli sami psát. Ten dvanáctiletý chlapec, který přišel ve třech letech nejdříve o jedno oko při hraní si s koňským postrojem, a v krátké době dvou let infekce oslepila i oko druhé, se už tenkrát rozhodl, že umožní všem zrakově postiženým číst a psát. Vzal si tedy za vzor vynález Barbiera a sám vymyslel symboly reprezentující všechny jazyky, které jsou tlačeny v sestavě šesti ve třech řádcích. Barbier to velmi těžko nesl - co si nějaký klučina dovolil - ale nakonec dnes je Brailleovo slepecké písmo celosvětovým nástrojem dorozumění, sdělování a vzdělání všech zrakově postižených lidí.
Celý životní příběh Brailleho je dalším, neskutečně motivujícím podnětem pro člověka i pro dnešní děti a mladé lidi. Zvláště pro ty, co si stále na něco stěžují. A každého z vás určitě napadne někdo další, kdo s postižením /třeba právě zrakovým/ dokázal velké věci. Snad si ještě připomeňme světovou hvězdu, Andrea Bocelliho, který tvrdí:
„Hodně lidí mi kdysi říkalo, vzdej to, jako slepec nikdy nebudeš úspěšný. Ale já to nevzdal... Nikdy nevzdávejte svoje sny a jděte si za nimi!“
Nemusíme se dlouze přesvědčovat, že slepota je velmi složitý stav. Pro mnohé zdravé, nepředstavitelný.
Vědci a medicínští analytici přišli s alarmujícím zjištěním, že pokud budeme pečovat o svůj zrak tak, jak nyní – tedy nepečovat. Pokud necháme své děti sedět před obrazovkami počítačů, tabletů a televizí a bude nám lhostejné, v jaké kondici necháváme jejich i svůj organizmus – a podobně budeme trávit svůj čas a huntovat si zdraví i my dospělí. Nebudeme pravidelně, aktivně a delší dobu venku na slunečním svitu a našemu tělu nedáme co je zdravé - tak do roku 2050, oslepne nejméně další miliarda lidí.
Asi to stojí za pozornost, nebo ne? Již dnes oční ordinace nestíhají a dětí s brýlemi je daleko více, než pamětníci pamatují. Já nám to připomínám, aby pak někdo nemohl říci, že nebyl varován.
Jenomže ona není jen slepota zraková. Existuje ještě další, stejně nebezpečná, slepota.
Básník a prozaik Julius Zeyer jí charakterizuje takto: „Dav je vždycky slepý.“
Podívejme se kolem sebe - na ten náš český píseček, ale ani ten evropský a stejně i světový, není žel v bezpečné kondici.
Slepota davu může vážně ohrozit ještě více miliard lidí na celém světě – včetně budoucnosti té naší desetimilionové zemičky.
Přehlížíme nebezpečí, špatné návyky, ideologické infekce a mocenské snahy nemocných psychopatických jednotlivců.
Včera jsem čekal na semaforu a vedle mě zastavil slepý muž se slepeckým psem. Krásné a obdivuhodné zvíře. Smysly v akci – pozoroval, vnímal. Jeho životním posláním je, sloužit svému pánovi. Blikla zelená a já jsem se vydal vpřed – stejně tak i ten psí služebník - velmi citlivě a jasně převedl člověka na druhou stranu.
Když jde slepý člověk s vodícím psem, tak „jde v důvěře“ ve svého psa. Věří mu! Spoléhá se na to, že co pes vidí a cítí, dostane do signálů, které vedenému řeknou, kdy má jít, kdy se zastavit nebo odbočit vpravo či vlevo. A pokud bude potřeba, tak toho, kdo mu důvěřuje, tak i ochrání před útokem jiného člověka.
Pro slepeckého psa, jako vůdce, je vedení posláním. Do toho dává vše, co se naučil - svůj charakter i zodpovědnost a věrnost.
Ne všichni lidé ve „slepém davu“ mohou za svou slepotu. Mnohé ovlivnila výchova, špatné příklady a motivace, nízká inteligence, aj. Ale většina z nich si může zvolit, kdo je povede a komu dají důvěru.
Hodnotu života nevidomého ovlivňuje ten, kdo jej vede. U lidí ve „slepém davu“ je to stejné.
Ztratím-li hodnoty, přijde bída.
Sliby vyprchají, červená čepice omrzí, koblihy se sní, populistické žvásty jednou omrzí. A co zůstane? Davu zůstane jen bída. A pár gaunerů se bude chechtat svou umaštěnou hubou ve svých rájích.
Slepota, je sakra mizerný stav. Ještě je čas s tím něco dělat!
